Zelená není z barev, které bych venčila často. Neptejte se mě proč. Nikdy jsem k ní zkrátka nepřilnula. A přitom mám doma minimálně čtyři zelené rtěnky a o stínech ani nemluvím. Ty by vyšly na celý šuplík. Ale zdaleka v nich nemám takové díry jako třeba ve fialových. A to těch fialových mám dvakrát tolik. Stále čekám na vysvětlení.
Zelená je barva mého alter ega. Tedy jednoho z mnoha. Mám pocit, že skoro každá barva a každé výraznější líčení reprezentuje nějaké mé druhé já. Ale jak zelenou nenosím tak často je pro mě vzácnější. Zelenou na očích nosím většinou v létě a na podzim. A pokud se nejedná o limetkovou, tak je to většinou ve chvíle, kdy mám takovou náladu bez energie. Zelená je mé druhé uťáplé já. A opět, neptejte se mě proč.
V kombinaci se žlutou je ale absolutně božská. A nemluvím tu o zlaté, tohle kombo důvěrně známe. Ale mluvím o krásné zářivé žluté, kterou mám na řasách. Jasně, oči tak nevyniknou, člověk s takovouhle řasenkou vypadá úplně jinak. Ale o to jde. To je podstata alter ega. Alespoň pro mě. Musím někdy udělat líčení s podobnou žlutou na víčku. Něco nositelnějšího. Ale to bychom tu mohli rozvinout stejnou teorii jako minule s červenými stíny – že takovou barvu sehnat je kumšt.
Takže já půjdu hledat takový stín, protože žluté u mě rozhodně samotný šuplík nemají. Haha. Zatím... A půjdu se na měsíc přesvědčovat, že pravé zelené nebo khaki musím nosit častěji. A ne že na oči hodím oblíbenkyni tyrkysovou a budu považovat misi za splněnou. Schválně si taky dejte nějaký takový cíl! Příště uvidíme, kdo ho splnil a kdo se flákal!