Foto: Daria Valentinová
"Na českém Instagramu se najednou cítím lépe! Kromě komentářů pod posty dostávám hodně zpráv do Directu a tolik podpory jsem neměla snad nikdy! I když mám zatím jen 2400 sledujících – jsou to prostě super lidi, kterých si velice vážím," píše ve svém článku Daria Valentinová, instagramová blogerka a jedna z blogerek měsíce, kterou jsou vybrali v naší poslední výzvě. Užijte si 5 minut čtení a nahlédněte do světa českého a ruského Instagramu očima Darii. ;-)
Než jsem si loni na podzim založila český Instagram, měla jsem už několik let ruský a docela úspěšný: na něm necelých 8 tisíc sledujících, docela aktivní publikum, ale jednoho dne jsem se rozhodla začít prostě od nuly a česky. Proč?
Myslím, že to byl logický krok a zrálo to v mé hlavě už nějakou dobu, teď jsem se konečně odhodlala.
Češtinu miluju ještě z dob studií (vystudovala jsem bohemistiku na Petrohradské státní univerzitě a poté jsem tady v Olomouci dělala doktorát), ale psát cizím jazykem tak, aby to bavilo rodilé mluvčí, - to pro mě byla obrovská výzva. Nevědela jsem, jestli to vůbec zvládnu, ale nemohla jsem nezkusit.
Druhá věc byla to, že jsem se už sama cítila více česky než rusky zaměřená. A české sociální sítě (jakožto odraz společnosti) mi začínají být prostě blíž.
Na internetu koluje hodně článků o Česku a Češích z pohledu cizinců, ale většina z nich je psána Američany nebo Němci, zkrátka někým ze západních zemí… v nich jsou často Češi popsáni jako hodně negativní a smutní. Já ze své zkušenosti můžu říct jen opak!
Sepsala jsem pro vás proto několik příkladů rozdílů ruské a české mentality, které pravidelně pozoruju právě na sociálních sítích:
1. Pozitivní naladěnost
Když se Rusovi něco líbí - nejpravděpodobněji nic neřekne.
"Ještě si bude myslet, že závidím." – řekne sám sobě a žádný komentář nedá.
Nebo "No tak je to přece samozřejmost – co o tom mluvit?" – a taky nic.
Nebo – pokud už opravdu má z někoho radost "Radši mu nebudu gratulovat – ať mu to nezakřiknu." …
Zato když vidí něco, k čemu se staví kriticky – tak to prostě hned musí vědět všichni. "To je jenom můj názor." – dodá, aby se nikdo neurazil. A tak máme mnohem víc negativních komentářů, než těch kladných. A je to smutné.
V českém prostředí je to jednodušší: máte pejska – "Super, je to nejlepší kamarád.", máte kočku – "Jeee… ta je roztomilá!!" … Máte jedno dítě – "Ten se u vás má!" – Máte 8 dětí – "Obdivuju vás!!!" … chodíte do fitka – "To jste dobrá!" … – chodíte místo toho na kafe – "Chvilka pro sebe musí být." Možná jsou to jen slova, ale podle mě se slovy tvoří naše myšlení, a je to důležité.
2. Diskrétnost
O Rusech se říká, že jsou hodně soucitní, účastliví a rádi pomůžou, dají svoje první poslední, aby tím mohli někomu ulehčit život. To je pravda. Ale v běžném životě to má i opačnou stránku. Pomáhat prostě mnozí cítí potřebu, a když o to nikdo neprosí – tak pomáhají aspoň radami (ano, i když o radu taky nikdo neprosil)…
Není to jen na sociálních sítích. Je to prostě běžné, když třeba maminka jde s kočárkem po sídlišti, skoro každá starší paní si bere za úkol se zeptat, jestli není miminku zima, jestli mu není horko, poradit, jak ho správně do kočárku dávat a jak držet, jestli ho kojit, nebo ne, kdy přestat, co mu dávat apod.
Já sama jsem velmi introvertní člověk a jsem ráda, že moje děti vyrůstají v prostředí, kde nejsou nevyžádané rady normou. A navíc můžu říct, že se mi ještě nestalo, že bych tady někoho poprosila o pomoc nebo radu a byla bych odmítnuta.
Naopak! Češi jsou podle mě taky velice podporující a moc rádi pomáhají blížním, když je o tu pomoc prosba a zájem.
3. Maminky – Češky si více mateřství užívají
Můj český Instagram je "maminkovský" – tak ještě jedno porovnání z této oblasti.
Na ruských sociálních sítích se objevil fenomén, který by se v překladu dal vyjádřit jako "jsem / jsi přece matka!" Mnohé ženy si berou mateřství jako poslání, které vyžaduje obětovat všechno ostatní. A kdo má dítě a přítom si dovoluje pracovat / chodit cvičit / jezdit na prodloužený víkend bez dětí / ještě si nějak užívat a žít něčím jiným než dětmi – je okamžitě hodnocen jako "špatná matka". Samy "přece matky" jsou, přitom svým posláním věčně unavené a pokud někdo není, tak je taky zřejmě lehkomyslný a špatný rodič.
Není to všeobecný jev, ale je to docela trend na sociálních sítích. Tady ho vidím jen ojediněle, a většina maminek si mateřství užívá, jak to jen jde.
Takže se tady na českém Instagramu najednou cítím lépe!
Kromě komentářů pod posty dostávám hodně zpráv do Directu a tolik podpory jsem neměla snad nikdy! I když mám zatím jen 2400 sledujících – jsou to prostě super lidi, kterých si velice vážím.
Daria Valentinová