Další rozhovor je tu, a tentokrát s Milanem Peroutkou, který je český herec, muzikant, moderátor, a také nová hvězda v populární zábavné show Tvoje tvář má známý hlas.
Kdo je Milan Peroutka?
No to jsem přece já! (smích) Já nikdy moc nevím, jak na to odpovídat. Jsem beran, a o těch píšou - idealista, rebel a bojovník. Pro to, čemu věří, jsou schopni udělat cokoliv. Jsou energičtí, plní inspirací a dobrých nápadů. Mají touhu a motivaci se prosadit. - Tak jo, to by asi šlo.
Jaké jsou Tvé životní mezníky?
Životním mezníkem je často zkušenost, která se nám zprvu jeví krutě a nelítostně, ale důležité je, že každý konec v sobě skrývá i nový začátek. Zatnutí zubů a vystoupení z kruhu konformity, to jsou symptomy nové vzrušující cesty. Takže pokud se cítíte zlomení, koukejte se rozhlédnout kolem sebe a nebojte se jít vstříc novým zážitkům, ať na ten mezník poté můžete vzpomínat s úsměvem a uznáním. A nebo se zastavte a bilancujte. Cokoliv uděláte, všechno je součást té vaší cesty, jen záleží, kolik jí chcete v životě ujít.
Tvůj největší životní/pracovní úspěch?
Jsou to všechna má “poprvé". První natáčení v televizi, první představení, první zpívání, první písnička. Tohle povolání je tak barevné, že je prakticky každá další zkušenost něčím první. To mě na něm i baví. Aktuálně je to určitě soutěž "Tvoje tvář má známý hlas". Byl jsem sám na sebe zvědavý, jestli tak silnou koncentraci “poprvých" vůbec ustojím.
Tvůj otec byl bubeník kapely Olympic, měl jsi s tím někdy problémy, nebo výhody, že jsi syn slavného bubeníka?
Problémy určitě ne, ale můj taťka byl bubeníkem v Olympiku už když jsem se narodil, a tak jsem to tak i vnímal. Zkrátka otec je bubeník a mamka píše knížky. Až ve škole jsem poznal, že se tím člověk může vytahovat, a taky že mu to může někdo závidět. Ale já osobně jsem to moc neříkal. Naopak i spousta blízkých kamarádů mi vyčetlo, jaktože to nevěděli dřív. Ptali se mě třeba, proč máme doma vystavené zlaté desky Olympiku, jestli je můj taťka jejich fanouškem. (smích)
Muselo být těžké přijít o otce, jak ses s tím vyrovnával?
Není to samozřejmě mé oblíbené téma k povídání, ale podstatné pro mě je, že taťka odešel spokojen a věděl, že ho máme všichni rádi. To je často problém takových nečekaných odchodů - že bychom chtěli člověku ještě jednou vyjádřit, jak moc ho máme rádi a že mu děkujeme. Taťka tohle všechno věděl. A navíc víte, jak to je - určitě nás teď střeží z nebe, a třeba je i pyšný. Doufám v to.
Umíš hrát na bubny?
Neumím, ani jsem nikdy neměl tu ambici. Ale bicí po taťkovi v bytě mám a rytmus snad cítím taky.
Jak si se dostal k hudbě, byl to táta, kdo Tě k hudbě vedl?
Naopak, nás k hudbě vedla mamka. Museli jsme hrát na klavír a chodit do sboru. Ale to jsem se vždycky strašně bál. Slíbil jsem si, že až budu velký a nebudu mít trému - protože dospělí přece trému nemají - přihlásim se znovu na zpěv. A to jsem dodržel. I když mi to vždycky trvá déle, jsem zásadový.
Byl tvůj sen už od dětství mít vlastní kapelu?
To bych přímo neřekl, ale zpěváky jsem v televizi pozoroval rád. Vlastní kapela je ještě lepší, protože můžeme hrát i úplně autorské věci a ještě více si energii z pódia zařizovat podle sebe.
Jak vlastně vznikla kapela Perutě?
Úplně jednoduše. Chtěl jsem zkrátka doma pokračovat v tom, co jsem začal dělat na pracovní stáži ve Španělsku. Ale nevěděl jsem, kde začít. Tak jsem sháněl třeba v umělecké škole, kam jsem chodil na dramaťák, tip na nějakého kytaristu. A na schůzku s ním už se mnou jel kamarád, který sám od sebe napsal, že už se mu dlouho práší na bicí. Ale to byl samozřejmě jen začátek. Každý to bral spíš jako srandu, ale já už si v té době vzal do hlavy, že to chci s kapelou někam dotáhnout. A tak se v ní prostřídalo ještě několik lidí, pojmenovalo se nahlas, co vlastně od ní očekáváme a jak chceme hudbu dál dělat. Teď už za kapelní lano táhneme díkybohu společně.
Písničky máte v češtině, přemýšlel jsi někdy, že by jsi složil něco v angličtině?
Ani ne, proč taky? Jen na začátku jsem chtěl monotématiku svých první písní rozbít cizím jazykem, tak jsem napsal song rovnou ve čtyřech řečích. Ptal jsem se v něm, jakou řečí jí to teda mám už sakra říct. Ale když chci nějaký pocit sdělit textům, musí to být česky. Myslím, že i kvůli posluchačům. Angličtinu bych v ten moment vnímal jako výmluvnou.
Na youtube máš asi 13 videí #pravidlo 6, máš ambice stát se youtuberem?
Neznám jeho přesnou definici, ale pravidlo 6 je srdcovka, a taky v něm chci srdcové věci ukazovat. Proto v jednom připravím cheesecake, a v dalším jdu na tobogány. A kromě těhlech záležitostí chci ukazovat taky zákulisí práce, kterou dělám a miluju. Kapelu, představení, různá natáčení. To mě baví, a navíc jsem se naučil si videa i sám stříhat. Je to taky způsob, jak se ukázat fanouškům blíž.
Také jsi teď součástí zábavné show Tvoje tvář má známý hlas, je to pro tebe úspěch?
Samozřejmě! Říkám, že se na mě usmálo štěstí, protože si dobře uvědomuju, že šikovných adeptů je spousta.
V minulých řádách skoro každého potkalo “převtělení” do opačného pohlaví, nemáš s tím problém?
Ne, je to zároveň ta první věc, která mě při oslovení na casting napadla. Vlastně mě to napadlo už předtím, protože se mě několik lidí zeptalo, jestli bych do Tváře šel, a také znám několik účastníků z minulých řad osobně a jejich počínání jsem obdivoval.
Jsi zpěvák, moderátor, herec, co Tě nejvíce baví?
Já myslím, že ve výsledku je princip všech třech profesí podobný. Vždy něco převažuje, ale další pracovní nabídka to třeba zase změní. Jsem otevřený a odhodlaný k dalším výzvám v oboru. Opravdu jsem si tak tuhle životní fázi nastavil.
Jsi idol pro spoustu dívek, svěříš se nám s nějakou kuriózní historkou s fanynkami?
Já si svých fanoušků vážím. Možná to zní samozřejmě, ale už jsem vysledoval, že to tak každý kolega nemá. Mým povoláním je vlastně dělat lidem radost a jejich přízeň mi je tou nejlepší odměnou. Jsem tu pro ně. Pak se ale stane, že ne každý to má v hlavě v pořádku, a mně se tak asi před 10 lety stala zkušenost se stalkingem, která už hraničila s únosností. Přidalo se do toho ještě citové vydírání i mého okolí a tak už vím, že je třeba udržet si jistou hranici.
Místo, které stojí za to navštívit?
Můj domov! Je tu fakt hezky, stavte se! (smích)
Kniha, která stojí za to přečíst?
Jakákoliv, málo se dneska čte a taky je to na té gramatice po internetu znát. Ale abyste si nemysleli, já jsem na tom se čtením taky špatně. U postele se mi hromadí knížky, které na svůj čas čekají, tak snad se jednou dočkají. Třeba Malého Prince jsem dostal k Vánocům hned třikrát! (smích)
Film, který stojí za to vidět?
Těch je stejně moc, jako těch knížek. Já mám rád třeba kvalitní horory, protože jich je sakra málo. Mezi mé favority patří Osvícení se skvělým Jackem Nicholsonem. Ale rád se podívám i na nějaké drama, doják, pohádku. Co moc nemusím, jsou romantické filmy. Vyjma Titaniku, samozřejmě.
Oblíbené roční období, a proč?
Mám rád všechna - fakt! Na jaře jsem se narodil, v létě svítí sluníčko, na podzim je to hezky barevný a v zimě se to zachumlává.
Chtěl by si něco říci na závěr?
Milí čtenáři, mějte se všichni moc pěkně! Zamyslete se v hlavě nad alespoň jednou věcí, co se vám dnes povedla, a koukejte z ní mít radost! I kdyby to mělo být jen to, že jste si přečetli tenhle rozhovor! (smích)
Milan je všestraný talentovaný mladý umělec, který má obrovský dar, a to takový, že i přes televizní obrazovku dokáže nabýt radostí a pozitivní energií. Je to velký dříč, o tom se můžeme přesvědčit v Tvoje tvář má známý hlas, kde mu držíme palce. :)