Ahojky,
slíbila jsem nový článek o tom, jak vypadala svatba v minulosti. Dnes mám konečně trochu času, takže jsem se pustila do psaní. Nebylo snadné vyhledat něco o svatebních obřadech a oslavách v dřívějších dobách. Přesto jsem několik málo informací našla. Bohužel se to více méně týká svateb na vesnici. O městských a šlechtických svatbách jsem nenašla téměř nic. Pokusím se to do budoucnosti napravit. :-)
V minulosti byl svatební obřad veřejnou událostí, které se zúčastňovala celá vesnice nebo alespoň široké příbuzenstvo. Svatbě předcházely námluvy, jenž zprostředkovával dohazovač/ka (znáte z Prodané nevěsty - Kecal). Po souhlasu rodičů nevěsty se přišel ženich se svým otcem podívat do jejich domu. Pokud obě rodiny souhlasily se svatbou, sepsala se tzv. svatební smlouva. Poté následovaly trojí ohlášky v kostele (prvních ohlášek se snoubenci neúčastnily). Byl stanoven svatební den (většinou to bývalo úterý) a začala se chystat svatba, která se samozřejmě konala v kostele. Tzv. zváči chodili od domu k domu a zvali na svatbu. V předvečer svatebního dne se v domě nevěsty shromažďovaly dary a vázaly se věnečky z myrty. Poslední večer za svobodna trávila nevěsta se svými družičkami a ženich se loučil se svobodou se svými přáteli. Ve svatební den ráno snoubenci požádali o odpuštění (vejproše) a požehnání od rodičů v nevěstině domě. Potom se vydali i se svatebčany do kostela (nevěsta jela ve voze, ženich na koni), a to za velikého rámusení (práskání bičem, výstřely z ručnic nebo pistolí). Po návratu z kostela byla připravena hostina. Jedly se polévky z drůbeže, černé omáčky, kaše koláče a různé pečivo. Celé svatební veselý doprovázela živá hudba a tančilo se. Před půlnocí nastalo tzv. čepení nevěsty (po sejmutí věnečku nebo závoje se nevěstě ustřihl cop a na hlavu nasazen čepec - symbol vdaných žen). Po skončení svatební hostiny si ženich odvezl nevěstu do svého domu, kde spolu strávili první společnou noc. Druhý den ráno se tam začalo vozit nevěstino věno. Svatební oslavy trvaly zpravidla tři dny (někdy i déle). I ta nejchudší svatba byla bohatá, protože se na jejích přípravách podílela celá vesnice. V roce 1950 se u nás zavedl civilní sňatek a tím se změnila i podoba svatebních tradic, i když na vesnicích si dodržování tradic dlouhou dobu udržovali.