Taky máte, vy holky, občas pocit, že si kluci žijou daleko jednodušší, bezproblémovější a svobodnější život? Proč to nedokážeme takhle i my? Protože jsme podělané až za ušima!
Včera mi byla převyprávěná povídka, teď si bohužel už nepamatuji jméno autorky, byla to dánská autorka, ale to není podstatné. Hlavní hrdinou byla obyčejná ženská, která si po soužití se svým mužem, který nakonec padl v bitvě, uvědomila, že se ženy pořád něčeho bojí. Žijí v nejistotě, strachují se o sebe i o druhé, bojí se, co bude, jak to bude, proč to bude a vlastně ten svůj život odmítají žít naplno. Po smrti svého manžela si šla ke zlatníkovi vyleštit perlový náhrdelník, který od muže kdysi dostala, a když ji byl navrácen, připadal ji na krku nějaký lehčí. Věděla, že by na šňůrce mělo být přesně 55 perel a bála se, že si zlatník jednu nechal. Ale řekla si, že ty perly nepřepočítá, že se nebude bát, že ji zlatník okradl, že si dál bude hrdě nosit na krku svých 55 perel, ať už to je 55 perel, nebo není. Ale ten strach ji svíral, vědomí, že je náhrdelník ne krku lehčí, ji nedalo spát, chtěla být silná jako její muž a ty perly nepřepočítat, ale po pár měsících neodbytných obav perly přece jen přepočítala. A víte kolik jich bylo? 56! Když si šla za zlatníkem pro vysvětelní, zlatník ji řekl, že se mu v šupleti válela jedna stará perlička, která nikam nepatřila, takže ji na ten náhrdelník ze srandy navlíknul.
A to je přesně ono! Vidím to na sobě, na svých kamarádkách, na sestrách. Já se pořád něčeho bojím. Teď mě týden bolí zub jako prase, ale samozřejmě se bojím jít k zubaři. Už měsíc mě uhání jeden kluk, abych s ním šla ven, ale já se prostě bojím někam jít. Co když se mi nebude líbit, jak mu potom řeknu, že nemám zájem, co když to bude nějaký násilník, který mě v noci v parku zmlátí a vy víte co, co když mu při večeři na puse na bradě zůstane trochu omáčky, jak ho na to upozorním... co když budu mít omáčku na bradě nedejbože já?! Nebo když jsem před více jak rokem zažala chodit s docela fajn chlapcem, se kterým mi bylo dobře, tak jsem se bála nepřetržitě. Co když mě opustí? Co když mě podvádí? Co když se mu někde něco stalo? Co když už mě nemá rád? Bála jsem se tak moc a tak moc jsem si ten vztah nedokázala užívat naplno, až se se mnou nakonec opravdu rozešel.
Uvědomila jsem si, že bych se měla vykašlat na jakékoliv co když... Každou šanci nebo příležitost nebo novou zkušenost prostě chytnout přímo za pačesy, jít do toho po hlavě a nebát se, že se to nepovede, že to bude bolet, nebo že se ztrapním. Protože takových věcí, co se mi nepovedou, co mě budou bolet, nebo při kterých se ztrapním bude ještě hodně, ať už se bát budu, nebo ne...
Ale s tím zubařem stejně ještě pár dní počkám, možná to přestane.
