USA
V červnu mi bylo 23 a jsem vdaná. A vdala jsem se v 21.století, i kyž se to v dnešní době moc nenosí. A byl u toho jen svědek, moje tchýně.
Zamilovala jsem se vloni v létě. A ne teda jen já, ale i můj partner /RON/. Zamilovali jsme se na evropském kontinentě a protože existují mezinárodní dohody mezi EU a USA, nemohli jsme spolu jen tak zůstat. Možná přeháním, třeba existuje nějaká ideální možnost. Např. pokud máte možnost financovat soukromé školy a tímpádem mít studentská víza, nebo jste geniální vědec, který nemá obdoby a dostanete vízum pro práci ve výzkumu a nebo chcete hlídat děti. Ale mě se prostě hlídat děti nechce po mojí zkušenosti ve Španělsku. Rozhodně ne jako účel cesty. A ani nejsem geniální vědkyně a ani nemám prostředky na milionové školné na americké univerzitě.
Spousta lidí má svůj americký sen. Spousta lidí má pocit, že život v Americe bude mnohem lepší než ten, který vedou ať jsou kde jsou. A potkala jsem za poslední měsíce spoustu lidí, kteří mi říkali: Ty se mááš! A já si řekla: Jo, já se mám, ale stejně..
A tak jsem k mému osudu přistoupila jako k výzvě. Zas na druhou stranu je rozdíl mezi výzvou a výzvou.. a tak když člověk projde různá fóra a články o tom, jak lidi v USA tvrdě dopadají na hubu, si uvědomí, že není zlato co se třpytí.
Ale jak říkám, my jsme spolu chtěli žít, a asi tak jako chce mít (skoro) každý klid v duši, že žije v zemi legálně a má možnosti jako každý jiný občan země, tedy práci, studium,.. jsme se rozhodli, že se vezmeme.
A ať mě kdekdo soudí, že jsem se vzala jen proto, abych si otevřela dveře do Ameriky.. ne! Nestojím o žádnou zelenou kartu nebo americké občanství a jsem připravená, že se vrátím domů klidně hned zítra! :)
Kdybych se ale neneachala únést vším tím povídáním okolo, chtěla bych jen zmínit to, jak někdy takový svatební obřad může být velmi rychlý.
Pokud v některých z vás, kteří prožívají podobný problém, vyvstávají otázky, jak se vůbec dá podobná věc realizovat je odpověď velmi snadná a ode dne požádání o sňatek můžete být oddáni už za tři dny.
A tak na místní radnici jsme společně vyplnili formulář, zaplatili $100 poplatek a za tři dny se mohli vrátit a nechat oddat (za $30) a nebo uspořádat mega veselku někde v parku, v zahradě.. což jsem odmítla, protože moje rodina nebyla přítomna.
A během jedné minuty, kdy vás pověřená osoba oddá, se najednou stane, že vašeho partnera budete nazývat manželem. A mě manželkou.
Je to poměrně nezvyk, už jsem vdaná žena, ale mám po boku toho nejbáječnějšího manžela, který si ještě při vstupu do radnice, když procházel bezpečnostní kontrolou dělal srandu s pracovníkem, jestli vypadá, že se jde ženit, načež mu pracovník odpověděl s klidným tónem: No, aspoň, že se usmíváš!!