Konečně mám čtyřicet!!! Když řeknu...je mi čtyřicet, každý přítomný nahodí soustrastný výraz a začne mě utěšovat.......To není tak strašný! Ale nevypadáš! To bych ti nikdy nehádal! apod. Jenomže víte co? Já jsem konečně spokojená. Nechtěla bych ani o rok míň.....
Je to klasika. Když mi bylo deset a někdo dvacetiletý mě oslovil, vyrostla jsem o dvacet centimetrů, protože jsem stála za slovo někomu dospělému. Super! Bomba!
Když bylo dvacet mně, všichni ve věku třicet a výš, mi připadali jako děsné vykopávky, se kterými nechci nic mít a děsila jsem se toho, až "zestárnu" na těch odporných třicet. Ve dvaceti jsem studovala VŠ a chodila na brigádu do malých potravin. Dělaly tam mladé ženy (pro mě staré rašple) okolo třicítky. Strašně jsem se za ně styděla u každé snídaně, svačiny, návštěvy jakéhokoliv obchodního zástupce nebo dodavatele apod. Zalezly do skladu a to co tam předváděly? Kam jsme se na ně hrabali my, tenkrát ještě puberťáci dvacetiletí. To byly samé dvojsmyslné narážky, flirtování, nakrucování, vtípky. Trapné! Absolutně trapné....připadalo mi tenkrát.
Teď už mám konečně čtyřicet a dělám přesně to, co dělaly kolegyně na mých brigádách. A víte co? Vůbec si nepřipadám trapně! Bavím se... a to je právě výhoda mých čtyřiceti let. Neřeším, co vyřešit nedokážu a bavím se. Bavím se každý den a to od rána do večera. No dobře... úplně každý den ne, protože občas mě dožene únava třeba po noční směně a to pak proválím celý den v posteli. Ale jinak je mi líto každého dne, kdy se nezasměju a kdy nevidím slzy smíchu okolo sebe.
Je pravda, že třeba v MHD už jsem se přehoupla z kategorie, kdy mi mladí muži uvolňovali místo, protože si mysleli, že jsem těhotná (kdo v zimním kabátě nevypadá jako těhotná žena, ať zvedne ruku)... do kategorie, kdy vás sice mile oslovují mladá paní, ale pouští vás sednout, protože pro pubertu už jsem ženská těsně nad hrobem. Ale má to svoje výhody. Nemusím se tlačit a nastupovat jako první, protože vím, že se najde nějaký obětavec a pustí "stařenku" na sedačku.
A to je přesně to, o čem chci tady psát. O tom, že život rozhodně nekončí ve dvaceti a čtyřicítka není číslo, za které se musíte stydět. Naopak... můj život začal mít ten správný šmrnc právě ve čtyřiceti...