Jelikož mě napadl bacil a usadil se mi na průduškách, jsem nucena navštívit opět mou úžasnou lékařku. Při otevření dveří do čekárny jsem málem padla, ne smradem, ani úžasem, jak je čekárna prázdná, ale šokem, že jsem takto narvanou čekárnu snad ještě nikdy neviděla. Našla jsem si místo a usadila se a něco vám řeknu, začíná mě to tady bavit. Nevím sice, jak dlouho tady budu, ale každopádně se ještě hodně nasměji.
Vedle mě sedí paní, která má očividně veliký strach, že se něčím nakazí, neboť má neustále zmuchlaný kapesník na ústech, chvílemi je až modrá z toho, jak nemůže dýchat. Její nádechy připomínají potápěče, který vyplul na hladinu, aby se nadechl, ozve se její hlasitý nádech a šup pod hladinu.
V rohu sedí pán, který se chce pravděpodobně prorazit někam do Číny, sedí s výrazem ustup satane a chybí mu jen kříž a česnek. Dle jeho výrazu a urputného tlačení se do zdi soudím, že se do té Číny opravdu dostane. A nechybí zde ani můj zbožňovaný objekt zvaný samoser.
V každé čekárně je samoser, ovšem ten dnešní je excelentní. Sedí přímo u dveří a neustále hlasitě vzdychá, aby nám všem dal najevo, jak dlouho zde již sedí a že jej to tu v žádném případě nebaví. Ostatní zatím nereagují, ale již minimálně na třech lidech je znát, že začínají následovat samosera. Samoser za chvíli určitě pronese něco, co mu ostatní samoserové odkývají a nastane konečně ta dlouho očekávaná debata: co tam sakra ta doktorka dělá?
A pozor, je to tady. Hlavní samoser promluvil: "to snad není možný"! Ostatní samoserové překvapivě reagují pouhým hlasitým povzdechem. Mezitím do čekárny vrazí další pacientka, která při pohledu na plnou čekárnu pronese: "to si dělají prdel" (no dobře, tak takhle to neřekla, ale měla to napsané na čele), ladně se otočí na podpadku a za doprovodu opět známého hlasitého povzdechnutí odchází. A to je přesně ta pravá chvíle pro hlavního samosera, aby pronesl tu velmi očekávanou větu: "to snad není možný, co tam dělají? Já tam půjdu zaťukat a popohnat to. No slyšíte to? Ony se tam normálně baví". Co by asi tak měli dělat, když tam mají pacienta, mluvit na sebe znakovou řečí? Já samosery prostě miluju. Jsou ve svém oboru mistři, nasrat sami sebe. Samosera lze potkat také v jakémkoliv obchodě, kde se začíná tvořit fronta. Schválně, zkuste někdy v nekončící frontě pozorovat lidi, jak samoser pomalu, ale jistě nakazí celou řadu, která za nedlouho prská stejně jako on. Někdy opravdu zajímavá podívaná, alespoň si zkrátíte stání ve frontě.
Jednoho samosera máme v rodině a to je teprve podívaná. Baví mě jej pozorovat při práci, když něco opravuje a podobně. Nikdy se mu to totiž nepovede na první pokus, ne že by byl nešikovný, spíše naopak, ale pomalu si na té práci najde něco, co ho za každou cenu vytočí. Jak bych vám jej jen přiblížila, už vím. Znáte video slovenského lakatoše, který opravuje traktor? Tak tak vypadá samoser v praxi :)
Pro připomenutí:
Vraťme se ale k samoserovi z čekárny, bohužel mé rozptýlení právě zalezlo do ordinace, ale i tak mě nezklamal. Přes zavřené dveře je slyšet jeho rozhovor s lékařkou: "Dobrý den paní doktorko, vy toho dneska máte hodně, úplně Vás lituju." Lékařka: ano, mám, omlouvám se, že jste tak dlouho čekal." Samoser: "Ale vůbec ne, vždyť to byla jen chvilička".
Motto pro dnešní den? Nenechte se otrávit samoserem.
vaše Penetronelka
Sledujte také www.facebook.com/penetronelka