Asi každý rád vzpomíná na dny plné tepla, zážitků a hlavně dlouhého spánku a žádného stresu z nějaké školy. Já osobně nejraději vzpomínám na 10dní u mé nejlepší kamarádky, která bydlí 400km ode mě anebo velice ráda vzpomínám na časy, které jsem strávila s tátou v kamionu při objíždění různých států. Samozřejmě nezapomínám ani na své 17cté narozeniny, které jsem slavila s člověkem, kterého si nadevše vážím.
Skončila škola a já se těšila na svou nejlepší kamarádku. Na to, jak uteče rychle prvních 10 dní a já konečně pojedu na druhou stranu republiky poznat její skvělou rodinu a další. V tu dobu jsme se znaly skoro tři a půl roku a viděly jsme se jednou. A to, když ona přijela k nám. Když konečně nastal den "D", tak mě bylo špatně z jakéhokoli autobusu, vlaku a dokonce i metra. Měla jsem takovou trému, jako ještě nikdy jindy. Byl to také den, kdy jsem se poprvé setkala se svým ex přítelem. Dokonale mě uklidnil a já se za ty dvě hodiny trochu uklidnila a s minimálním strachem nastoupila do RegioJetu směr Praha-Ostrava. Cesta trvala tři a půl hodiny a já neměla žádné zdání, co bych mohla ve vlaku celou dobu dělat. Nakonec má cesta vlakem vypadala tak, že jsem polovinu cesty protelefonovala s tehdejším budoucím přítelem, nebo jsem byla na facebooku či poslouchala písničky a bavila se s pánem, který jel do Olomouce.
V Ostravě už na mě čekala má kamarádka. Samozřejmě, že uvítání bylo ve stylu ječících holek z filmu akorát bez toho ječení. Klárka byla tak ochotná a pomohla mi s mojí extra těžkou cestovní taškou. Ano, měla jsem sebou skoro půlku skříně a další věci jako žehlička na vlasy. Bez té ani ránu. No zpátky k tématu. Nastoupily jsme do vlaku směrem Otrava-Opava, kde na nás již čekala Kláry sestřenka a její kamarádka. Nechápala jsem jejich krítkou řeč, jak mluvili krátce, tak jak ony nechápaly mou. Nevadí. Šly jsme tedy do tesca a myslím, že se kupoval alkohol na zapití mého přijetí. Ono popravdě to spíše byl alkoholický pobyt než jen pobyt u nejlepší kamarádky. Protože její otec mě přivítal ořechovicí a s její mamkou jsme se zase více začaly bavit v hospodě. (Myslím) Každopádně těch 10 dní v Opavě uteklo strašně rychle, poznala jsem tam spousty lidí a poprvé v životě jsem někomu uvěřila, že mě má rád. Že pro ně nejsem návštěva, ale rodina. Loučení neproběhlo jinak než s oceánem v očích.
Když jsem přijela domů, byla jsem u v tehdejší době s přítelem, u kterého jsem tedy spala a jela domů až další den. To už jsem v pondělí měla jet s tátou za hranice, ale nevyšloto, takže se jelo až další týden s tím, že když jsme přieli, tak měl již dovolenou. V kamionu jsme navštívili samozřejmně Německo, Francii, přesněji Paříž a já viděla kousek Eiffelovy věže. Byla jsem nadšená. Poté se jelo do Belgie, kterou jsem spíše prospala. Ale to nevadí, byla jsem v Belgii již jednou před pár lety. Ale nejkrásnější byli Rakouské alpy. Samozřejmně tu nechávám fotografii. Jsem ráda, že jsem jela.
10/08/2013 - Oslava 17. narozenin i když mám narozenin 17/08/
Raego měl koncert tady kousek od mého bydliště a já si řekla, proč narozeniny neoslavit tam? Šla jsem na jeho koncert, v tu dobu to byl myslím 9koncert, který jsem navštívila. Užila jsem si výborný koncert s tím, že mě nechal poslat publikem. Měla jsem z toho šok po zbytek koncertu. Protože je krásné, když koukáte, jak někomu udělá radost a tak, ale když se to stane vám? Je to, to nepopsatelné. Dal mi plyšáka, na kterém je napsaná "With Love". Když mi pomáhal z podia, já brečela jak želva. Ale víte čím? štěstím. A nejvíce mě dostalo, že jeden kluk tam zařval ,,a ta z toho brečí" a nějaký slečna na něho zařvala " a divíš se?" Nebo, když všichni stáli v frontě na podpis a přidala se k nim, tak mi přáli k narozeninám. Po delší době, když jsem se dostala k Raegovi, abych mu poděkovala, tak mě silně objal a dal podpis. Nakonec nás tam zbylo asi 10 (v místnosti s Raegem) a povídali jsme si všichni a o všem. Dozvěděla jsem se různé názory na určité věci a tak. Bylo to skvělé.
Konec prázdnin jsem strávila tím, že jsem chodila ven s přáteli, byla v tehdejší době s přítelem a takové ty obyčejné nezajímavé věci. Ale opravdu musím říct, že tohle byli NEJLEPŠÍ prázdniny v mém životě!