Článek o tom, jak je někdy těžké si něco plánovat.
Ahoj,
snad ani není časopis, kde by podobný titulek "neřval" už z titulní strany. Domluvená káva s nejlepší kamarádkou padá, poslala na poslední chvíli SMS, že nestíhá. Víkend také nebude nijak žhavý protože budu dělat to, co jsem v týdnu nestihla.
Vážně je to tak zlé? Nebo je to akorát nejsnazší výmluva? Nikdo se přece neptá, proč nestíháme.
K hlubšímu zamyšlení na toto téma jsem se dostala teprve nedávno, po konfrontaci s mým přítelem. Proč není vypráno? Proč není vyžehleno? Proč jsi ještě nezavolala opraváře na myčku? Odvětila jsem vždy jednou větou, nemám zkrátka čas s občasným dodatkem, pokud ti to vadí - poraď si sám. A tak to zpravidla zkusil další den znovu...
Včera jsem vstala v 5:30 s tím, že trošku doženu to, co poslední dobou zanedbávám. Překvapivě se nejednalo ani o přítele, ani o žehlení. Sbalila jsem si tašku na cvičení a šla do posilovny. Není to sice nic moc běhat na páse ještě s otlačeným polštářem na obličeji, ale přeci jen jsem si našla čas na sebe. Počítala jsem poctivě každou minutu dokud jsem nenapočítala do 120 a mohla jsem tak přejít k další úrovni, k tomu nejotravnějšímu.
Jdu do práce, sednout si na 8 hodin do kanceláře. Nechápu, jak to dělám, ale vždy přijdu o hodinu dřív, o to otravnější to pak je.
V šest večer jedu domů, i když ne tak úplně. Jedu nakoupit a vybírám si obchod, který je přes celé město a ještě tam půlku věcí nemají a když už, tak v XXL balení. Nezbývá mi nic jiného, než navštívit další obchod, tentokrát ho mám po cestě domů.
Domů přijíždím v půl osmé, kde mě okamžitě "praští" do očí koš na prádlo, nepověšené prádlo a celkově ten neskutečný nepořádek (použila bych slovo bordel, ale někdo by se mohl chytit za slovo). Jenže je půl osmé a to poslední na co mám náladu a čas je uklízení. Nicméně jsem se donutila a během dvou hodin jsem stihla perfektně vše uklidit a mezitím uvařit večeři. Konečně jsem šla spát s pocitem, že jsem za sebou ten den nějaký výsledek zanechala a s přehledem jsem zvládla práci, domácí práci a i udělat něco pro sebe.
Nejspíš se na nedostatek času vymlouváme proto, že ho máme nadbytek a je tak nějak jednodušší se na něj vymluvit, když se nám zkrátka do ničeho nechce. A je to sakra těžké si umět vlastní čas zorganizovat.