Někdy už je toho i na výkonnou ženskou a mámu moc. Třeba, když v kuchyni na lince !!! najde myš... Příběh nejen o myšce...:-)

Ahoj všichni!

říkala jsem si, že dnes odbočím od kosmetiky, módy a tak dále a napíšu něco ze života. Tohle prostě musím vypsat!

Jsou takové životní paradoxy. 

Třeba, že celý život přísaháte, jací jste velkoměšťáci a pak se přestěhujete na malé město, které je spíš větší vesnicí.

Máte brutální arachnofobii neboli strach z pavouků (u mě to není strach, prostě se jich štítím) a koupíte si 200 let starý dům.

Máte hysterii z kamery, která vás zabírá a celý život to nesnášíte. Proto taky nemáte jediný rodinný záběr. A pak začnete blogovat a dělat desítky (teď už stovky) videí na Youtube. 

Jste praštěnej extrovert a vezmete si klidného introverta. 

Jste netrpělivý čertík na první našlápnutí a tak hned to první dítě má těžkou poruchu ADHD, která vás den co den učí trpělivosti (a drásá vaše nervy).

Od dětského věku toužíte být zpěvačkou. Proto se stanete (po mnoha jiných profesích) vizážistkou a zpíváte si doma v koupelně.

Vyrůstáte v chaosu a tak se zapřísáhnete, že budete mít doma VŽDY! uklizeno. Píšu článek a koukám na ten čurbes kolem sebe a hromadu prádla...

Máte hrůzu a děs ze sklepů. Proto máte jeden černý, hrůzný se sníženým stropem  ve svém domě, kde jste nikdy nebyli (a nikdy nebudete) a máte přímo v tom sklepě (někde kdesi vzadu) hlavní přívod vody.

(Modlím se, abych tu NIKDY nezůstala sama někdo nechtěl odečet!)

Bojíte se velkých aut, proto hned to první je ohromná těžkotonážní věc, která vám připadá jako tank.

Váš první, posvátný porod máte dokonale naplánový, vybranou hodně! vzdálenou porodnici, kde je málo porodů, objednaný epidurál a nadstandart. Proto se v ten osudný den narodí dvakrát tolik dětí, anesteziolog není volný, velký sál není volný, nadstandart není volný, přijde ten rok tropické léto a ten den nefunguje na sále klimatizace.

Celé dospívání k smrti milujete horory nejhoršího charakteru, abyste se jich ve 30 začali bát. 

A taky doma máte domácí mazlíčky - krysy, které mají zdrobnělá jména, ňuchňáte se s nima jako s pejskem...a pak, když se vám o mnoho let později objeví doma miniaturní myška, máte málem infarkt. :o)

Jako, já skousnu ledacos. Myši běhající venku mě tak nějak nechávají chladnou.

Když tu jednou byla myš poté, co byl dům neobydlen, než jsme se sem nastěhovali, skousla jsem se skřípajícími zuby i to.

Ale, že v prvním patře domu, přičemž patro je u nás 4m strop a vysoké schody do patra......že jednoho krásného večera budu něco dělat v kuchyni a objevím na kuchyňské lince (která je pro mě posvátná) myš.....tak to už se mnou zacloumalo...

Kdyby náš maiňáček Pan Roštěnka tak podezřele nepozoroval tu mísu, tak bych si ji vůbec nevšimla. Ale on tam tak pochodoval a pak si v klidu lehnul...takové domácí představení....holt náš kocour je totální flegmatik.....

Ano, jsem velký milovník zvířat, veliký. Ale pardón, myš na mé kuchyňské lince už je silná kávička i pro mě....

Zvláštní že chováte krysy a pak tahle mini chudinka vám způsobí psychickou újmu :o).

No, říkejme tomu paradoxy. 

Pro někoho náhody.

Pro mě ne. Náhody neexistují. ;-)

Mějte se hezky a napište mi, co vy a myšky. :o)

Vaše LU♡