Jak si dát pozor na "potápěče snů" a pár rad, jak i ty nejniternější a nejbláznivější sny proměnit v realitu. Článek o tom, jak si plnit sny, protože o tom, jaký náš život je, rozhodujeme jen my sami! Tak šup na to a splňte si nějaký ten váš sen!
Letní větřík si hraje s listama stromů, které dychtí po kapce vody a jahody se vám před očima červenají pod paprsky silného sluníčka. Je kolem půl osmé večer a slunce pálí a hřeje. je tu neuvěřitelně nádherný klid a já ne a ne se nabažit toho výhledu na jeden z norských fjordů. Sedím na terase mého nejoblíbenějšího dřevěného srubu na světě, toho, ve kterém jsem před čtyřma rokama poznala moji budoucí norskou rodinu a kde vlastně i tak trochu začala ta celá velká kapitola, která mi nádherně přetočila můj život vzhůru nohama. O životě na severu jsem prahla už od malička, inu, nejenom na severu, takové ty choutky bydlet v Paříži, číst intelektuální romány, opíjet se vínem a mluvit nádhernou francouzštinou se mě držely celou střední školu i po té, co jsem chodila na večerní kurzy francouzšitny, po kterých jsem si jednou za čas zašla na kávu a pistáciovou makaronku do místní francouzské pattiserie a snila a snila, nebo o tom, že sbalím saky paky a odstěhuju se na Hawaii, kde budu pracovat v surfařským obchodě, poznám místní cool dredaře, co mě naučí pár triků a uvelebím se v ráji v nějaké mini chýši na pláži, tahle představa mě pustila celkem rychle, když jsem si uvědomila, jak komplikované by to všechno kvůli amerických úřadům vlastně bylo, nebo představa, jak že sedím s mým manželem v nádherným dřevěným srubu, kde přes den lovíme ryby a večer po pár sklenkách vína vymýšlíme jména našich budoucích dětí a tak trochu se handrkujeme, kolik jich vlastně chceme. Podívám se doprava a ten manžel tam opravdu sedí a ten můj vnitřní hlas mi nabroukavá: “Vidiš, zase máš co chtěla!” a já se zatetelím a vlepím mu letmou pusu.
Naše snídaně na terase trvají hodiny, divíte se proč?
Dnešní příspěvek není jenom o tom, jaké je chataření v norském srubu, nýbrž o tom, jak si plnit i ty nejpřipitomělejší sny. Ony jsou totiž tak křehké a kde kdo je může srazit ráznýma větama, které člověk jen tak z hysterie a závisti vyřkne: “No ty si se už dočista zbláznila!”, “Ty už nevíš, co by!”, nebo tolikrát vyřčená věta na moje konto: “Ty musíš mít vždycky něco extra!”. Takový sen se pak může rozplynout touhle nedomyšlenou větou, která pak zažene vaše křehké sny do kouta, kde se krčí pár let, než zase najdou odvahu se vám připomenout. Kolikrát já jsem už slyšela, “no ona se prý úplně vykašlala na školu, že prý bude psát knížku o vaření, nebo co, no ta to trochu asi nedomyslela...”, a ještě si k tomu představte ten klasický český tón s přídechem ’cosivůbecosoběmyslí’. On vám totiž po tu celou dobu zápasení vlastně moc lidí ani tolik nevěří, až pak po bitvě je každej generál. “No já někdě v hloubi duše věděl, že ty to dokážeš”, nebo i naopak “já si vždycky myslel, že je to blbost”. Tak kolikrát jste tuhle větu doma slyšeli sami? Nespočetněkrát? A kolik i těch nejpitomějších snů položila? Nespočetně? Inu, nesnažím se vám tu nahnat brouka do hlavy, že všechny sny jsou ideální, vyplní se a vy budete šťastní, to bych vám valila klíny do hlavy já, ale nenechte se jen tak lehce odradit. A protože já jsem jeden z těch snílků, kteří si jdou i za těma nejpitomějšíma, tady je máte:
7 niterných a bláznivých snů TerezyInOslo:
- napsat knížku a mít její veřejné čtení, kam si vezmu takovou tu velkou zelenkavou tylovou sukni a budu mít vysoky vyčesanej drdol
- odjet s celou mojí rodinou (až budeme mít děti) na opuštěnej ostrov, kde budeme celý měsíc lovit ryby, spát v ručně postavené chýši a poznávat sami sebe
- vlastnoručně postavit skleník na naší zahradě ze starých oken, kde budu pěstovat bylinky na vaření, ale i spousty nádherných květin
- až budu mít plné zuby 24/7 honby za kariérou a intelektuálním oceněním, otevřít si Cupcake obchůdek spojený s květinářstvím, kam se lidi budou vracet právě pro jeho nezapomenutelnou atmosféru i produkty
- prožít léto na vinici ve Francii a jezdit na kole pro čerstvý bagety a dopolední kurzy francouzštiny
- sbalit saky paky, pronajmout náš dům, odletět do světa a jen tak se projíždět karavanem po USA, kam nás vítr zavane (to až budou děti velký natolik, že se o sebe sami postarají)
- na starý kolena si pořídit útulný hotýlek, kde budeme mít čtyři pokoje, každý v jiném stylu, jeden orientální, další motýlí, jeden rustikální, další moderní, kde budu hostům z celého světa dělat snídaně do postele, představte si takové křupavé palačinky s domácí marmeládou, levandulovou limonádu, černý čaj a káva v nádherných podnosech a to všechno ozdobené čerstvými květinami, a to nejlepší nakonec, hotýlek bude levný, protože si už na stará kolena o nějaké finance starat tolik nemusíme :)
Tyhle sny jsou takové ty bláznivé, ale přece jenom se na jejich plnění těším! Ty střídmé a takové jakbchyřekla smysluplné vám tu představovat nemusím. A tady přináším pár rad, jak si takové sny splnit, protože jestliže jste dočetli až sem, tuším, že chcete tedy vědět i jak na to:
8 rad, jak si je splnit:
- nikdy se nenechat odradit od “potápěčů snů”
- vždycky sen náležitě promyslet a napsat si pro i proti, a hlavně dát pozor, aby ten sen někomu neublížil, nezpřetrhal důležité vazby, nebo dokonce nezaterasil jejich sny (mluvím o partnerech, kteří v nějakých případech můžou pomáhat na cesta za vaším snem na úkor jejích vlastních)
- Nevzdávej to! Nevzdávej to! Nevzávej to!
- našetřit dostatečně peněz na jejich realizaci i s částečnou rezervou, kdyby to náhodou nevyšlo
- být připraven prakticky na všechno, protože většinou se pouštíme do neznámých vod, které jsou někdy hlubší, než si myslím
- představovat si tu nádheru až se sen promění ve skutečnost a ten nádherný pocit zadostiučinění, který se zcela jistě dostaví
- najít si svého motivátora, někoho, kdo vám věří, kdo vás bude podporovat a inpirovat po cestě
- v poslední chvíli před těsným momentem vkročení do toho vysněného prostoru se nezaleknout, neuskočit, nezhroutit se na postel se slzami v očích, že je to vlastně úplná ptákovina a že to nikdy nedokážete!
MOMENT ZAMLŽENÍ
Pro případy poslední rady u mě funguje takzvaný “moment zamlžení”. Ten vždycky používám v případě, že mám z něčeho ohromný strach, začnu nad vším moc přemýšlet, představovat si ty nejhorší možné scénaře a nastalé situace a už se vidím, jak budu tlouct hlavou o zeď, jak jsem si jenom mohla myslet, že ... “moment zamlžení” u mě funguje následovně, je to moment, ve kterém na 2-3 sekundy vypnu veškeré racionální uvažování a takzvaně se “hodím do vody”, z momentu zamlžení se pak proberu, až už v té vodě jsem až po hlavu a musím plavat. Moment zamlžení u mě funguje na principu, že se jen tak nevzdávám a většinou dobojuju až do konce, takže pro mě funguje. To se například stalo při kliknutí zakoupení první letenky do USA, kam jsem se vydala hledat štěstí ve svých 18 letech a měla jsem bydlet celé léto u strejdy, kterého jsem neviděla od svých 5 let, nebo při kývnutí hlavy, jestli jsem ready na full-half v dánské tělocvičně před mistrovstvím Dánska, nebo při vyřčení “Oslo” na otázku, co je tedy mé finálné rozhodnutí, kde budeme s Johnem Erike bydlet, a nebo zaklepání na dveře mého budoucího supervisora, když jsem nedočetla email až do konce a přišla o 3 hodiny později, nebo následné odeslání veletroufalého emailu Barboře Šťastné o návrhu mé knihy, a takhle bych mohla pokračovat až do aleluja....
A jaký je závěr vážení přátelé? Jestli jsme vás o tom, jak je snění důležité nepřesvědčila až doteď, asi nejste tím pravým rozeným snílkem, tím se ale můžete stát, když si nějaký ten sen hnedka teď představíte. A vy, kteří jste občas pejorativně nazýváni jako “naivní”, nebo ti, kteří “lítají na zemí” a “představují si život, jak Hurvínek válku” se nenechte ponořit. Těším se, až mi nějaký ten splnění sen napíšete do zprávy, které miluju. Nemůžu se jimi nabažit a stále kroutím hlavou, kolik z vás si najde ten drahocenný čas mi opravdu napsat. Já vám za to ze srdce děkuju a ti, na které jsem si ještě nenašla čas odpovědět se na mě nezlobte! V nejbližší době to napravím :)
Vaše
TerezaInOslo