Foto: Bára Z Pekáčku
"Na začátku blogu Z Pekáčku jsem byla jen já, Barča, a má idea, upéct sladký svět. Moučníky, dezerty, sladkosti… vše jsem zbožňovala a pekla ve velkém. Vždy jsem o skladbě svého jídelníčku nějakým způsobem přemýšlela, ale kombinaci cukru, tuku a mouky jsem nikdy neodolala. Mým oblíbeným relaxem bylo vymýšlení sladkých dortů a následně jejich ochutnávání,“ píše o sobě Bára, blogerka Z Pekáčku. A my jsme rádi, že vám ji můžeme představit jako jednu z našich blogerek měsíce. Užijte si její sladké čtení. 😉
Kdy tedy přišla ta změna, že se ze sladkého blogu stal blog, kde hraje prim zdravá strava?
Foto: Bára Z Pekáčku
Stalo se to před více než dvěma lety. Zdravotní potíže daly tělu jasně najevo, že je něco v nepořádku. Začala jsem postupně měnit svůj jídelníček, ale potěšení ze sladkého mě neopouštělo. Milovala jsem sladké snídaně, domácí koláč k odpolednímu čaji či čokoládové pomazánky, na které jsem chodívala s napřaženou lžičkou. Všechno tohle mi stálo za to, abych nenechala svůj metabolismus od cukru alespoň na chvilku vypnout. Čokoláda byla nejlepším přítelem a já se těšila každý den na chvilku, kdy už spolu zase budeme o samotě.
Foto: Bára Z Pekáčku
A pak jsem poznala Pavla. Ten zlom byl tak rychlý, že jsem ani nepostřehla, kdy mi doma došel poslední balíček cukru. Tehdy jsem pocítila naprosté štěstí a povím vám, žádný kousek sladkosti mi k němu nenapomohl. To vše bylo v hlavě. A právě tímto okamžikem už i v srdci. Pavel s oblibou vypráví, že jedna z věcí, která se mu na mě od začátku líbila a která jej ke mně možná i přitáhla, byla má vášeň pro vaření. To mi dalo náboj, že s Pekáčkem zkrátka nechci přestat, ale něco se změnit muselo. Nechtěla jsem se už vracet ke svým předešlým, sladkým návykům. O to víc, když jsem si uvědomila, kolik na ten krásně akční život s Pavlem potřebuji energie. A že chci, abychom tu oba dva dlouho vydrželi a byli zdraví.
Foto: Bára Z Pekáčku
Začalo to snídaněmi a svačinami. S Pavlem jsme byli od začátku velcí výletníci, takže když se jelo na túru, svačina byla nezbytná. Začala jsem tedy vymýšlet různé recepty. Ze začátku jsem je musela před Pavlem trochu kamuflovat, aby mě neměl za blázna. Ono to někdy před muži není na škodu, utajit v brownies jako náhražku mouky fazole. Jen si představte, jak svému příteli podáváte kus buchty. Zeptá se: "Co v tom je?“ A vy odpovíte: „Fazole, zlato.“ Ale pokud to před nimi budete nějakou chvilku tutlat a mazaně jim servírovat jeden kousek těchto dobrot za druhým, zvyknou si na ně a pak si o ně budou dokonce sami říkat. Stejně jako příběh mě, Pavla a chia pudinku. Dnes se z něj stala Pavlova oblíbená snídaně a musím uznat, že se jej naučil připravovat snad lépe než já.
Foto: Bára Z Pekáčku
Postupně se nám začala spíž zaplňovat zdravými potravinami. Já s nimi experimentovala, testovala je a rozhodla se, že to je ten správný impuls pro nový koncept blogu Z Pekáčku. Skutečný pocit štěstí mě přiměl se zamyslet nad tím, oč ošizuji své tělo a jeho správné fungování. Chtěla jsem to předat dále a ukázat ostatním, že není jídlo, které by se nedalo připravit do lákavé a chutné podoby. Že i ta nejobyčejnější surovina z vaší zahrádky v sobě může ukrývat mnoho ceněných vitaminů. Že i z mála se dá udělat hodně. Z prostého jídla jídlo luxusní. A hlavně to, že pokud vám jednou život přinese do cesty takové štěstí, jako tehdy mě, musíte se o něj také starat a udržovat jej. A čím lépe, než starostí o své zdraví i zdraví a vitalitu okolí?
Foto: Bára Z Pekáčku
Ovšem, nemyslete si, že si s Pavlem už nic sladkého a tučného nedopřáváme. Stále mám velkou slabost pro zmrzlinu (na tu jsem expertka) a mé i Pavlovo zamilované jídlo je pečené vepřové koleno. Žádné libové maso bez kůže. Pěkně s křupavou kůrčičkou, prosím. Ovšem, pokud se tímto nenacpáváte každý den, jednou za čas si tím v těle rozhodně katastrofu nerozpoutáte. My jsme s Pavlem dokonce schopni se o tu vypečenou kůrčičku z kolene poprat a buřty si v létě na chalupě opékáme s největší radostí.
Foto: Bára Z Pekáčku
Řídíme se tedy heslem, že nic se nemá přehánět. Avšak jedno je v našem životě již tak dané. Žijeme akčně, žijeme zdravě a žijeme šťastně. I když tu a tam vyměníme zeleninu s libovým masem za buřta, další den se k ní opět vrátíme. Přemýšlíme nad tím, co svému tělu dáváme a chceme, aby nám sloužilo na 100 % co nejdéle to půjde.
Štěstí nám za to zkrátka stojí.