Svůj blog jsem začínala slovy „Nestíhám. Nestíhám nic.“ Je to určitě všude stejné, ale sáhněme si do svědomí – je to vždy jen kvůli tomu, že máme tak strašně moc práce? Nemůže v tom být občas i něco jiného? Nějaký parazit? Hmm? :)
Za dobu rodičovství ujdeme neuvěřitelně dlouhou cestu plnou uvědomění, změny postojů a osobního růstu. Víte, že kdybyste jako maminka tříletého dítěte potkala sama sebe před dejme tomu dvěma a půl lety, pravděpodobně byste se té osobě vysmála? Znáte to – moje dítě nikdy nebude koukat na televizi, nosit jednorázové pleny (ta je moje oblíbená!), jíst sladkosti, po roce začne chodit na nočník, nebude se vztekat na veřejnosti... a takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.
I přesto, že přijmeme za vlastní tyhle „omyly“, tak ve skrytu duše víme, že děláme to nejlepší, co můžeme. I přesto o sobě pravidelně pochybujeme a je to obrovská škoda. Jsme přeci mámy, my víme, my tušíme, my věříme a my jsme pro své dítě to nejlepší, co má.
Ale zpět k nedostatku času. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ho máme pravděpodobně víc, než si myslíme. Z věty „nestíhám, nestíhám nic“ vznikl blog, začala jsem znovu malovat a kreslit, obnovila jsem e-shop s handmade tvorbou, učím se fotit, vrátila jsem se k józe a koketuju s myšlenkou odvelet svůj rozbředlý mozek zpátky do práce. Nedá se říct, že bychom díky tomu žili v chlívku (kecám, říkám to často – hlavně přes den) a Vendelín byl zanedbávaný. Naopak – zanedbávám věci, bez kterých bych si život dříve nedokázala představit – sociální sítě, příval seriálů, zájem o informace, které mě vlastně moc nezajímaly. Televize u nás funguje pouze jako jukebox. Jediné, co mě při tom všem mrzí, jsou knihy. Kdysi jsem četla. Hodně. Kolem 30 000 stran ročně ( jó, píšu si to :D ). Tohle šlo bohužel stranou. Věřím však, že tohle bude jedna z prvních věcí, do kterých syna zapojíme.
Dalo by se tedy říct, že nedostatek času mě ve finále obrovsky obohatil. „Volno“ je pro mě natolik vzácné, že jej věnuji tomu, co za to opravdu stojí a střežím si jej doslova jako poklad. Uvědomila jsem si, že mateřská dovolená, to období, které je dovolené na hony vzdálené, nemusí nutně produkovat nesebevědomé a vycucnuté holky. Může být skvělou příležitostí pro to v sobě objevit potenciál, který se při otrockém chození do práce skrývá pod nánosy nudy a stereotypu.
Sociální sítě, počítačové hry, seriály, těkání od jedné činnosti ke druhé, čtení bulvárních článků, sledování drbů nebo bezcílné bloumání po bytě v době, kdy mrňous spí nebo jej hlídá babička. Tohle jsou největší žrouti času, kteří vytváří dojem, že se nám ho nedostává a vše se nám pomalu sype na hlavu.
Zkuste si říct, jestli třeba nemáte v zásobě pár zbytečností, které by vám po malé odvykačce nepřinesly víc radosti a pohody. A pak se s tím pochlubte. Všude. Je to totiž obrovská výhra!
Kamila z blogu Tvoříme domov