Foto: Ell Wanderlust - Maroko - Ait Ben Haddou
Výmluv proč necestovat je opravdu spousta. Svalovat to můžeme na finance, chybějícího parťáka, zdravotní problémy, strachu opustit svůj komfort atd. Já bych těch důvodů našla desítky a víte co? Stejnak mě to nezastaví. Pojďme si to ale projít pěkně popořádku…
Tak jste připraveni? Vydejte se na cestu s blogerkou Eliškou nebo Ell Wanderlust a zbavte se zábran spojených s cestováním! Eliška je jedním z naších dubnových blogerských objevů. ;-)
BLOG: http://ellwanderlust.com
INST: @ellwandelust
YT: Ell Wanderlust
1. Trpím syndromem dráždivého tračníku, což zní lehčeji, než člověku může být. Už to slovo podráždění mě irituje a rozpumpovává střeva. Prostě ta výborná snídaně, poobědový dortík nebo večerní salátek mnou často prosviští jak průtokáčem. Netřeba zabíhat do podrobností, páč mi ženy žádné vyměšovací pochody nemáme, že jo. Voníme 24/7 po fialkách a na ty větší potřeby prostě nechodíme :) Nebudeme si tedy hrát na to, že je pro mě cestování jen radost, pohoda a klídeček. Narovinu, jsou dny, a to i na cestách, kdy mám větší starost, zda bude poblíž záchod, než abych stihla otvíračku nějakého muzea. Starosti mám nejen o dostatečné množství odvinutého toaleťáku v mém batohu, ale taky o to, jestli mám pokaždé co k jídlu. Což nás přivádí k bodu č. 2
Foto: Ell Wanderlust
2. Musím jíst pravidelně. Každé dvě až tři hodiny, jinak se mi to může krutě vymstít (viz bod č. 1). Ne, nemůžu se odbít čínskou polívkou, nějakou instantní srajdou nebo snad jídlo přeskočit a pořádně se nafutrovat až večer. Pořád s sebou musím tahat housku poslední záchrany a jídlo si vždy pěkně naplánovat. To trošku zvyšuje hodnotu mého lowcost cestování. Nemůžu spoléhat na nouzové fastfoody. Často si musím vařit sama. No, a kdybyste někdy viděli stav kuchyní v hostelech nebo super tupé nože u airbnb apartmánů, tak byste tu dovolenou asi vzdali už předem.
Foto: Ell Wanderlust
3. Dál tu máme takovou tu dámskou klasiku. S jistotou vím, že se tomu nevyhnu a zároveň mě i trochu uklidňuje, že mě to potká jen jednou do měsíce. Pro mě problém s velkým P jen ten první den, to ale naprosto bohatě stačí. Když si to přepočítáte, tak je to 12 dní v roce, což je jak jedna velká rodinná dovolená. Trpím a to fakt nepřeháním. Nejradši bych si vyrvala vaječníky z těla. Všemi ženami milovaná menstruace mi tak už nadělila zvracení z bolesti mezi řádky zélandské vinice, zvracení v Londýnském apartmánu nebo taky svíjení se v křečích na pokojích hotelu v Kanadě (tady jsem nebyla ubytovaná, ale měla ho jako uklizečka uklízet). Fajnovka taky byla, když jsem se musela s Freddym Kruegerem v břiše šplhat na Routeburn track, což je Zélandská klasika o celkem obstojném převýšením na dva dny. Říkali mi na to, že se to třeba spraví po porodu. Nespravilo. Nejen že s sebou tahám Freddyho, teď mám s sebou i malýho sviště.
Foto: Ell Wanderlust - Maroko - Marrákeš
4. A tady už jdeme do finiše. Jestli jsem se někdy litovala, že mi je fakt blbě, tak věřte, že s dětmi to je úplně jinej level. Je naprd být nemocný, co je ale stokrát horší, tak být nemocný a mít k tomu dítě na krku. Ne, milionkrát horší je být nemocný a mít nemocný i dítě.
Když jsem se vracela z Albánie, nevěděla jsem, jestli nemám nějakou otravu z jídla, jestli je to "jen" můj tračník nebo jestli nejsem znovu těhotná. :-D Nebylo to asi ani jedno, prostě jsem byla vyčerpaná (+ přičti pocit na zvracení a naprosto unavené tělo). Každopádně jsem se v tomhle stavu měla starat sama o syna a zvládnout 8 hodinový přejezd do Makedonie, let zpět do Bratislavy a cestu vlakem domů. Vzpamatovávala jsem se z toho ještě týden.
Foto: Ell Wanderlust - Slovinsko
5. Dítě vám také nadělí naprosto úžasnou věc. Místo astronomických částek na výplatní pásce přepočítáváte drobáky na kase, které vám zbyly z rodičovské. Dítě vám krásně sníží příjmy, a jakmile začne i papat, tak i zvýší výdaje (ne tak na jídlo, jak na ty pobryndaná bodýčka). Jak to tedy dělám já? Pracuju. Po večerech, pár hodin nebo i desítky hodin týdně. Cokoli se počítá! Zároveň taky neutrácím a to jak na cestách, tak i doma. Že nemám miliony na účtu, mně nedovolí odjet někam na Maledivy nebo Bahamy, ale můžu si jet užívat horského sluníčka k našim slovenským sousedům, koupat se do průzračného moře v levné Albánii nebo prostě jen tak cestovat po krásných místech naší země.
Každého z nás odrazují důvody, které jsou buď naším současným problémem (mám zdravotní potíže, nemám peníze nebo nemám s kým cestovat!) anebo to jsou věci, které se ještě ani nestaly a my se jich bojíme (Co když se mi něco stane? Co když se tam nedomluvím?).
Foto: Ell Wanderlust
Svoje střeva ani reprodukční pochody nezměním ze dne na den. Ale kdybych se na ně měla vymlouvat do konce života, viděla bych tam maximálně rybník za naší vsí. Prostě jsem se jednoho dne vydala na cestu a začala se učit se všemi těmi překážkami žít i na cestách. Někdy je to jak souzněné manželství, jindy zas pěkná Itálie. Ale víte co? I přes všechny obtíže a nepříjemnosti, které se mi kdy na cestách staly, jsem nikdy nelitovala, že jsem zrovna na míle daleko od domova. Nikdy jsem si neříkala, že já káča nejsem radši doma a neodtrpím si to tam. Vždyť bych se připravila o tolik věcí. Nikdy bych nevyjela do Kanady, nikdy bych neviděla medvěda nebo kosatky útočící na tuleně jen pár metrů od naší lodi, nemohla bych pozorovat tučňáky na Zélandu, kajakovat v Tasmanově moři, studovat ve Švédsku, projet Balkán s dětmi v autě nebo pozorovat velbloudy se synem v Maroku.
Foto: Ell Wanderlust - Slovinsko
Nebojte se tedy udělat krok vpřed, vydejte se na cestu a překonejte ty své překážky. Cestovat může každý a nemusí to být na druhý konec světa!
Tak vyražte ven,
Vaše Ell