Když se řekne autismus, běžnou asociací a někdy i mylně synonymem bývá spojení Aspergerův syndrom. Zřejmě nejznámější z poruch autistického spektra je pouze jednou z forem autismu.
Ačkoli se jedná o mírnější typ, do značné míry komplikuje běžné fungování, zejména co se týče sociálního života. Ke správné diagnostice a tím pádem i vhodné léčbě navíc kvůli méně patrným příznakům dochází často až v dospělosti.

Nadprůměrná inteligence i problémy s komunikací

Aspergerův syndrom je vrozené onemocnění mozku způsobující jiné vnímání světa. Lidé trpící Aspergerovým syndromem postrádají abstraktní myšlení a nedokážou rozpoznat neverbální projevy (gesta, mimiku či tón hlasu). To jim značně komplikuje komunikaci a navazování vztahů. Na rozdíl od jiných typů autismu není touto nemocí zasažen intelekt, což jim alespoň dává širší možnosti uplatnění. Lidé s Aspergerovým syndromem bývají naopak nadprůměrně inteligentní a oplývají bohatou slovní zásobou. V profesi mohou využít i svou systematičnost. Lpějí totiž na rituálech a rutinách a dokážou se nadchnout pro určité téma. K negativním projevům Aspergerova syndromu naopak patří výbušnost a agresivita při nepochopení a s ním související deprese, úzkosti a problémy se spánkem.

Pozdější diagnostika komplikuje integraci

Pro snazší život s Aspergerovým syndromem je důležitá včasná diagnostika. Čím dříve se Aspergerův syndrom odhalí, tím lépe se dá s jedincem a lidmi z jeho okolí pracovat. Na rozdíl od například dětského autismu, který lze diagnostikovat testem už v 18 měsících, se však Aspergerův syndrom obvykle projeví až později, často i v dospělosti. Důvodem jsou méně výrazné příznaky a podobnost s jinými nemocemi – například schizofrenií či obsedantně-kompulzivní poruchou. U onemocnění se prozatím nedají moc odhalit ani predispozice, protože nejsou známé jeho přesné příčiny.

Léčba usnadňuje každodenní fungování

Aspergerův syndrom se zatím nedá vyléčit, ale je možné utlumit některé příznaky a psychologickými postupy přispět ke snazšímu životu. Stěžejní je spolupráce s rodinou (a v nízkém věku i školou), kdy se ostatní učí, jak s osobou s Aspergerovým syndromem jednat. Nemocný se naopak učí ovládat své pocity, chování a reakce. Léky pak pomáhají tlumit nejvážnější příznaky, jako jsou deprese, úzkost, agresivita či problémy se spánkem.

Foto zdroj: unsplash.com