Ovládnout fotoaparát tak, aby poskytoval technicky výborné snímky, není nic těžkého. Kompaktní aparáty stejně nastavují téměř všechno automaticky, u vyspělejších přístrojů stačí jen číst pozorně manuál. Co si budeme namlouvat, výbornou kvalitu snímků v dnešní době mají už i fotomobily (i když od nich vás za chvíli budu zrazovat…).
Máte to ve svých rukou. Nejenom…
Problémy s vyzněním fotografií tedy obvykle vznikají u toho, kdo přístroj obsluhuje. Jaké problémy? Řekněme jednoduše estetické – může se jednat o podivnou kompozici, mnohdy stačí jen šikmá vodní hladina, ale také vadí rušivé pozadí, takzvané srostlice, nevhodně uřezané končetiny a podobně. V našem případě to ale není – jak se říká – jen „rukama“, ale také očima a hlavou.
Typická ukázka tzv. „srostlice“. Musí ten sloup fotografované ženě růst z hlavy? A co ta auta v pozadí? A přitom stačí udělat úkrok stranou nebo fotografovanou osobu požádat aby sama odstoupila.
Jistě jste někdy slyšeli, že ta či ona fotografka nebo ten či onen fotograf má „fotografické oko“. Ne, skutečně to nemá nic společného s fotografickou pamětí – jde o jakýsi přirozený dar vidět dobrý snímek už před stisknutím spouště. To je ale jen jedna část – druhá část tohoto daru spočívá ve správném vidění v hledáčku nebo na displeji fotoaparátu tak, aby ten, kdo mačká spoušť, dokázal udělat správný výřez a kompozici scény. Než se ale dostanu k detailům, rád bych ještě upozornil na jeden fakt: Přestože tyto schopnosti jsou někomu dané takříkajíc od Boha, nemusíte mít obavy, že byste je nemohli získat i vy. A navíc to není vůbec nijak těžké. Jde jen o to, dívat se jako fotograf(ka)…
Kompozice z učebnice
Nebudu se v tomto článku zabývat kompozicí – na toto téma byly popsány tuny papíru i publikovány stovky internetových článků. Chcete-li poznat zásady kompozice (ale nejen je), pořiďte si ideálně některou z knih pro začátečníky – výborné publikace vydává například nakladatelství Zoner Press.
My se nyní budeme věnovat stěžejnímu tématu tohoto článku – umění vidět jako fotograf(ka). Začneme odzadu – zmíněným koukáním se do hledáčku nebo na displej při komponování záběru. Slíbil jsem, že to bude jednoduché, a taky že ano – čtěte následující informaci: Možná nadpoloviční většina fotografujících při focení v hledáčku nebo na displeji vidí jen snímaný objekt. Jakoby jim mozek vyretušoval okolí, jež prostě přestávají vnímat…
Tak, jako na ukázce, vnímá focenou scénu ten, kdo se neumí správně dívat. Pozornost je soustředěna jen na osobu, a ještě navíc obvykle jen na obličej a horní část těla, okolí jakoby neexistovalo.
Základní zásada tedy je: Kromě hlavního motivu snímku musíte zrakem obsáhnout celý záběr – tedy i okolí námětu (předmětu či člověka nebo zvířete…). A musíte je samozřejmě dát do souvislostí – viz výše ukázka srostlice – kdo nevidí sloup za hlavou osoby, nemůže změnit záběr tak, aby mu z hlavy nic netrčelo. A příkladů by mohlo být mnohem více – uvedu jen jeden typický: Fotíte u vody, ať už u rybníka za vesnicí, u moře nebo u bazénu luxusního hotelu. V tomto případě musíte vnímat jak hlavní motiv, tak samozřejmě i ony srostlice, ale navíc (kromě celkové kompozice, a podobně) ještě i „vodorovnost“ vodní hladiny. Nic tak netahá za oči jako voda tekoucí do kopce – to dokázal ve svých grafikách jen nizozemský génius M. C. Escher. Ostatně až si pořídíte nějakou tu literaturu ke kompozici, bude se vám poučka o tom, že máte vnímat celý záběr hodit, jako když najdete…
RÁMEČEK
Delší ohnisko odřízne okolí
Když občas vysvětluji dívání se do hledáčku nebo na displej fotoaparátu v kurzech pro začátečníky, mnozí zcela správně namítají, že mají často v záběru tolik zbytečných věcí, že se jich jakýmkoliv posunem nebo třeba nakloněním nejde zbavit. Vždycky musí něco „obětovat“, protože ideál nejde vyfotit.
Ano, stává se to, ale je to obvykle případ, kdy fotograf používá široké ohnisko objektivu. Široké ohnisko má také široký úhel záběru a tudíž do něj „pojme“ spoustu zbytečných věcí. Řešení je tedy jednoduché a… Logické. Používejte delší ohniska. Ta zužují obrazový úhel a takříkajíc „komprimují“ perspektivu, „odřezávají“ okrajové části a dovolují soustředit se jen na hlavní motiv záběru. Ostatně nedávno jsem to popsal na webu, který vám přináší tyto články – Nikonblog.cz.
Tato rada má jen jeden negativní význam: Nevyužijete ji typicky s fotomobilem – který má právě jen to široké ohnisko (tedy pokud by měl velké rozlišení, můžete záběr v počítači oříznout). Jinak každý kompaktní fotoaparát má zoom, takže stačí jen nastavit užší záběr. Zrcadlovkáři a zrcadlovkářky pak už budou vědět…
KONEC RÁMEČKU
Předpovídání ryze realistické
Na závěr pojďme k oné první, jak se nyní dozvíte, tak trochu abstraktní dovednosti, vidět fotografii již před jejím pořízením. Jakmile se naučíte vnímat všechno, co se děje v záběru – mimochodem, velmi se vám to bude hodit také, pokud natáčíte i video – můžete začít „trénovat“ vnímání jednotlivých ohnisek, čili jinak řečeno úhlů záběru. Máte-li zrcadlovku, doporučuji hodně fotit s pevnými skly. No a tahle kapitola trvá, podle toho, jak hodně fotíte, klidně i několik let – než to „dostanete do oka“. Je to podobné, jako byste se chtěly stát sommeliérkami – také se k poznání mnoha chutí a „odstínů“ vína musíte nejprve „propít“. Když pak ale fotograf(ka) přesně ví, co chce – věřte mi – na snímcích je to na první pohled vidět!
Další podrobné informace o fotografování a fotoaparátech Nikon najdete na webu Nikon.cz nebo Nikonblog.cz
Petr Lindner
Nikonblog.cz