Každá máma někdy potřebuje ujištění, že "to všechno" dělá dobře. Že neexistují jen dokonalé matky, které vidíme na obálkách časopisů a že perfektní život se přeceňuje. Jak vytvořit opravdový domov bez zbytečného pozlátka nám radí blogerka Kamila.
Kamilo, jste autorkou blogu Tvoříme domov. Jak by měl podle Vás útulný domov vypadat? Co je pro Vás v domácnosti nejdůležitější?
Domov by měl být především útočištěm, bezpečnou náručí. Je úplně jedno, jestli to je garsonka nebo obrovský dům, prostor přeplácaný nebo minimalistický. Důležitý je TEN pocit. Víte totiž, že každý váš problém je zde důležitý, radost se násobí a v ledničce najdete vždy něco dobrého. :) Sama jsem musela přístup přehodnotit – kdysi pro mě byla pro dobrý pocit důležitá naklizená a po nějakém pečivu voňavá domácnost, teď když sedím v díře po atomové bombě, užívám si jednoduše náš společný prostor. Miluji vůni, kterou mezi stěny vnesl náš syn (pokud to zrovna není odér špinavých plen), užívám si chvíle ticha a klidu, které večer úplně vyplivnutí trávíme s manželem při světle svíčky a jen tak existujeme.
Útulno pro mě neznamená majetek kolem nás, ale atmosféra, kterou si společně dokážeme jako rodina vytvořit. A teplo od nohou!
Co byste poradila maminkám, které nedokáží skloubit starost o dítě a své vlastní zájmy? Máte nějaké tipy?
V první řadě je důležité si uvědomit, že na vlastní zájmy už nikdy nebudete mít tolik času jako kdysi, přijmout to a začít jinak přistupovat k sobě samé. Chcete-li ale přesto věnovat svým koníčkům maximum času, tak si upřímně přiznejte, kolik zbytečných minut trávíte na sociálních sítích, co vám to přináší a zda vás to naplňuje tolik, jako právě třeba čtení, šití, běhání... A pak ještě, a to je obzvlášť složité, nebojte se říci o pomoc. Poproste partnera/babičky/kamarádku o odpolední hlídání a prostě se seberte, hoďte do kabelky knížku nebo drobné na kafe a vyrazte pryč. Tam tvořte, zpívejte, plavejte nahaté v rybníku...ale hlavně – soustřeďte se pouze na sebe nebo to, co vás zajímá.
O rodičovství píšete s určitou nadsázkou. Pravdou ale je, že každý rodič má někdy své slabé chvilky. Co je podle Vás na rodičovství nejtěžší?
Nenechat se mateřstvím semlít. Zapomenout na všechny ty chytré servery, kde samozvané „maminky odbornice“ radí druhým, co a jak mají dělat. Stránky, na které si v dobré víře jdete pro radu z vás pak dělají mámy vystresované a vystrašené. Takže – i když je to opravdu těžké – nebojte se dělat chyby, nechtějte být za každou cenu perfektní. Jste mámy, nechte mluvit intuici, kašlete na přeinformovanost. Sama jsem si tímhle obdobím prošla, hledala jsem odpověď na vše. Jediným výsledkem bylo, že jsem se bála. Všeho. Pak syn poprvé olízal moje 'boty na ven', přežil a bylo hotovo. Od pozitivního těhotenského testu až do vlastní smrti bude mít každá máma neustále strach. Je proto zbytečné (zároveň však velmi oblíbené) si přidělávat další starosti.
Na blogu se hodně objevují také recepty. Spousta žen začne aktivně vařit až s příchodem dítěte. Jak jste to měla Vy?
Vaření pro mě není nutná povinnost, ale relax. U kuchyňské linky stojím, co si pamatuji. Už jako velmi maličká jsem mamce při nevítaném pomáhání ničila pokusy o vytvoření obstojně vypadajícího vánočního cukroví a tajně ujídala syrové těsto, to se takové věci ještě směly. Tady ta vášeň asi vznikla a opravdu moc ráda na to dodnes vzpomínám. Myslím si, že určité kuchyňské základy a povědomí o surovinách přináší nejen do mateřství o trochu víc pohody. S příchodem prvních příkrmů pak netrávíte hodiny u internetu, abyste zjistily, co lze a co už ne.
Kde berete inspiraci při přípravě jídel? Sledujete nějaké food blogy?
U nás doma je základem přizpůsobovat život koloběhu sezony, a to nejen v kuchyni. Suroviny samy o sobě jsou velmi inspirativní a navádí k těm správným kombinacím. Nikde cíleně nepátrám po tom, co spolu zaručeně funguje, ale nechám pracovat fantazii a řídím se takovým tím vnitřím pocitem 'to by asi šlo'. No a většinou jde :) Asi mluví za vše, když přiznám, že jsme nedávno museli koupit docela velikou knihovnu. Kvůli kuchařkám. Už jsem jich nasyslila téměř 80 a mnoho dalších mám stále na seznamu (ahoj, Ježíšku!). Málokdy přímo podle nich vařím, ale v hlavě mi zůstavají zajímavé střípky, které někdy v budoucnu poskládám dohromady s vlastním nápadem. Dříve jsem sledovala foodblogy hodně, teď, když už nezbývá tolik času, zůstávám věrná těm osvědčeným. Ráda si počtu u Markéty Kitchenette, nejen kvůli receptům, ale hlavně pro její pohled na život a otevřený přístup ke všemu.
Jste bývalá květinářka, takže aranžování máte v sobě. Berete to při tvorbě blogu jako výhodu nebo je to něco úplně jiného?
Výhoda to určitě je, hlavně proto, že jsem neabsolvovala žádnou školu ani kurz. Jak správně píšete – člověk tohle musí mít v sobě, to žádní lektoři nenaučí. Mít cit pro barvy, kombinaci materiálů a čisté 'oko' beru jako příjemný startovní bonus pro každou kreativní činnost. Na světě je spousta šikovných lidí, kteří dokáží vytvořit ohromně zajímavý obsah, který bohužel dokáže zazdít vizuální stránka.
Máte nějaké užitečné tipy na focení?
Vidíte, zrovna před pár dny jsem si doma stěžovala, že moje fotky jsou tím nejslabším článkem celého blogu a budu s tím muset něco udělat. Když však pominu technickou stránku věci, tak
a) méně je více, zvlášť u jídla,
b) nedostatek správného světla v editoru nedoženete,
c) čistota, čistota, čistota!
A můj nejmilejší d) foťte rychle, ať to sníte teplý. :)
Chystáte se natáčet také videa? Mnoho blogerek se nyní přesouvá na YouTube…
Jsem takový retročlověk – knihy patří na papír, jídlo má vypadat jedle a každý by měl dělat to, co mu jde. Nejsem dobrý řečník a video mi nelichotí, zůstanu proto raději u psaní. A hlavně – pokud bych chtěla cokoliv natočit, předcházely by tomu kvůli Vendelínovi přípravy ne nepodobné odletu na Mars, raději proto zůstanu u toho svého a videa přenechám holkám, které umí. :)
Řídíte se v životě nějakým mottem?
Aktuální motto je poměrně vulgární, mám proto náhradníka :) Takže – Dýchej!