Sny se někdy plní a dary některých z nás jsou sem tam objeveny. Svět modelingu není zrovna jako dětské hřiště. Lea Šteflíčková ale začínala poměrně brzy a dostala se na úroveň, o jaké spousta začínajících modelek může jenom snít. Tahle andělsky krásná slečna vyměnila chodby základní školy za obálky časopisů, billboardy, plakáty. Osaka, Vídeň, Miláno a z dívky, kterou jsem poznala v začátcích kariéry, se stala profesionální modelka.
Leuško, podle fotek by mnozí tipovali, že jsi žena okolo dvaceti. Teď je ti sedmnáct, ale když jsi začala fotit víc ženské fotky, bylo ti dvanáct. Už tenkrát lidi hádali: „Kolik jí asi je?“ Jak na tebe tohle působilo?
V té době jsem byla ještě malá, dvanáctiletá holka. Neřešila jsem svůj věk a hlavně mi bylo jedno, kolik mi kdo hádá.
Nyní jsi pod PH Model Management, co pro tebe znamenalo, když jsi udělala casting? Tušila jsi tenkrát, co tě čeká?
Já jsem casting nedělala. Bylo to náhodou, když jsem byla jednou s mamkou v Palladiu, oslovil mě šéf agentury Petr Holanec a bookerka Lenka Jochová. Co mě čeká jsem tušila, protože modelkou jsem chtěla být už od malička.
To cestování začalo hodně brzy, jak jsi to řešila se školou a jak to řešíš teď?
Poprvé jsem odcestovala v 8. třídě na základní škole. Paní učitelka byla velmi vstřícná a fandila mi v mé kariéře. Tím pádem nebyl žádný problém v uvolňování ve školní docházce. Tenhle rok jsem měla kvůli modelingu studium přerušené, ale od září zase nastupuju.
Japonsko, Rakousko, Itálie…Kde všude jsi už byla a jaké město se ti líbilo nejvíc?
Dohromady jsem byla už 7x v Japonsku. Tokyo, Osaka, Miláno, Rakousko… a nedávno jsem se vrátila z Turecka. Nejvíce se mi líbilo Tokyo a Miláno.
Už jsi toho nafotila opravdu hodně, co považuješ za takový největší úlet?
Největší úlet byl v Tokyu, kde jsem dostala práci na dva roky na fotobox, kde si můžeš upravovat fotky podle sebe a prodávat různé blbůstky. Všichni jsme si to hrozně užívali.
Bylo někdy nějaké focení, do kterého se ti opravdu nechtělo, nebo ses třeba styděla?
Nevzpomínám si, že bych měla s focením nějaký problém, možná když mi bylo kolem 4-5 let, tak jsem se trochu styděla. Jinak vůbec.
Jak celou tvou modelingovou kariéru bere rodina? Vím, že maminka tě hodně podporuje a děda s tebou dokonce i jel do Japonska.
Už od malička mě k tomu vedla moje mamča, která ze mě chtěla mít modelku, proto jsme od 4 let chodily na castingy. Občas se v tom vyžívá víc, než já. :) První focení jsem dostala v pěti letech, to bylo pro Angličany na oblečení. Celá rodina mě v tom podporuje. Mamča i děda za mnou byli v Japonsku a děda dokonce dvakrát.
Jaké máš cíle v modelingu a je něco jiného, co bys chtěla v budoucnu dělat?
V 18 letech bych chtěla odcestovat do Ameriky, kde bych odstartovala svoji kariéru. Můj sen je dostat se jednou do Victoria’s secret. Jelikož to beru jako svoji práci, tak bych se chtěla modelingu věnovat naplno.
Jsi krásná, to je evidentní, ale co vzhled znamená pro tebe? Staráš se o sebe hodně?
Nerada si to přiznávám, ale hodně vděčím mojí mamce, která mě do všeho honí. Nejsem zrovna typ, který by šel sám od sebe do posilovny. Poslední dobou jsem se donutila a chodím sama běhat. Také mi píše jídelníček.
Znáš nějaké české blogerky? Jak se díváš na blogování, sleduješ to?
Sleduji Sandru Kisić.
Máš spoustu fotek a zážitků ze zahraničí, z backstage focení, materiály by byly. Nepřemýšlela jsi o vlastním blogu?
Zatím svůj blog nemám, ale už jsem o tom párkrát přemýšlela, že bych si ho udělala.
Kam se chystáš na příští focení?
Zatím to nevím, ale mluvilo se o Londýně a Španělsku.
