Co nám prozradila o blogu Lenochod v kuchyni jeho autorka Maruška? Proč vařit bezlepkově i když nejste alergičtí? Na který recept je nejvíce pyšná a jak ji práce grafičky ovlivňuje v blogování?
Maruško, kdy Tě poprvé napadlo založit si blog? Jaká byla hlavní myšlenka, kterou chceš předat?
S myšlenkou založit si blog jsem si pohrávala už dlouho. V poslední době jsem si začala některé svoje recepty zaznamenávat a občas chtěl někdo známý poslat můj recept, tak jsem si řekla, že bych konečně mohla dát své recepty online a zároveň se tak tedy o ně podělit s více lidmi. Hlavní myšlenkou je asi to, že vařit (především zdravě) není složité, že vůbec není čeho se bát, někdy stačí jen pár ingrediencí a máte úžasné jídlo. A že se dá skvěle a pestře vařit i s různými stravovacími omezeními.
Na Tvém blogu je většina receptů bezlepkových. Trpíš sama nesnášenlivostí lepku nebo vycházíš pouze z nějakého přesvědčení?
Na bezlepkovou stravu jsem přešla nedávno, původně jsem to chtěla zkusit jen na čas, ale zjistila jsem, že už nejsem po jídle tolik unavená a zmizely i další potíže. Protože si vařím každý den sama, tak stravovat se bezlepkově není vůbec žádný problém. Ale nestravuji se bezlepkově na 100 %, pokud jím někde venku, tak bezlepkovost nevyžaduji.
Jak se díváš na alternativní formy stravování jako je veganství, paleo, raw a podobně?
Tyto alternativní formy stravování mě zajímají a to proto, že jakékoliv omezení donutí člověka o jídle více přemýšlet. Když si udělám řízek s bramborami, tak už nemám dál co řešit. Když chci udělat něco veganského, použiji několik druhů zeleniny, snažím se o jejich harmonii atd. Takže ráda si dám veganský oběd nebo raw dortík, ale sama se k žádné alternativní formě stravování nehlásím.
Píšeš, že vaříš bez polotovarů a náhražek. Znamená to, že nikdy nepoužiješ třeba bujón nebo to nebereš až tak vážně?
Zrovna bujón opravdu nepoužívám. Snažím se úplně vyhýbat glutamanu. Takže rozhodně žádné polévky ze sáčku, taky proč, když udělat si špagety třeba s pestem trvá stejně dlouho. Ale možná že občas použiji něco, co považuji za hodně nezdravé, úplně se to uhlídat snad ani nedá.
Snažíš se připravovat recepty tak, aby zapadaly do zdravého životního stylu. Co považuješ za zdravé jídlo?
Zdravé jídlo by mělo být asi takové, aby obsahovalo vyvážené množství všech důležitých látek. Samozřejmě že při vaření nezkoumám přesné množství obsahu bílkovin nebo vlákniny, spíš to beru nějak intuitivně. Zdravé jídlo by ale mělo být takové, po kterém je člověku dobře, myslím, že tělo si do určité míry řekne, co je pro něj dobré a co ne.
Zabýváš se počítačovou grafikou a ráda fotíš. Jak moc Tě to ovlivňuje v tvorbě blogu? Jsi na sebe hodně přísná nebo blog bereš spíše jako odpočinek?
Blog beru jako odpočinek. I když v případě, že mám nafoceno několik receptů, sepsány ingredience ale nechce se mi psát postup, tak se do toho musím trochu nutit. Vaření, focení a jedení mě baví, sepsat recept nějak srozumitelně je pro mě už trochu problém, ale doufám, že se v tom časem zlepším.
Co nebo kdo Tě při blogování nejvíce inspiruje? Sleduješ nějaké české a slovenské blogy?
Občas si chci udělat udělat nějaké rychlé jídlo a nakonec z toho vznikne něco úžasného, tak sepíšu recept a podělím se o něj. Takže pro mě je hodně inspirující improvizace a taky poloprázdná lednička – to člověka teprv donutí přemýšlet co použít a zkoušet nové kombinace.
Sleduji hodně českých foodblogů, často podle nich vařím. První foodblog který se stal mým oblíbeným byl Meg v kuchyni, tam ráda chodím pro klasické recepty. Nyní je mým nejoblíbenějším foodblogem Kublanka, mám ráda především jejich italské recepty a taky obdivuji jejich fotky. A hodně ráda vařím podle Cooking with Šůša, její recepty nebývají zbytečně složité a dá se spolehnout na to, že budou chutné.
Vymýšlíš také své recepty. Prozradíš nám, na který jsi nevíce pyšná?
Nejvíce jsem pyšná asi na svůj první recept na blogu a to jsou Bezlepkové vegetariánské lasagne. Tento recept je asi ten nejsložitější co na blogu mám, ale stojí za tu dlouhou přípravu a je to jedno z mála jídel, které jím s chutí třeba i tři dny po sobě.
Kdyby sis měla navrhnout své nejoblíbenější menu se vším všudy, jak by vypadalo?
Asi by to nebyly žádné experimenty, ale spíše ověřená klasika. Předkrm by byla asi nějaká dobrá paštika s kouskem pečiva. Hlavní chod steak z vyzrálého hovězího s hranolky. A dezert určitě Crème brûlée, recept na mé oblíbené se právě chystám uveřejnit na blogu.
Teď zásadní otázka. Proč „v kuchyni“ to víme, ale proč „lenochod“?
S vymýšlením názvu jsem si lámala hlavu dlouhou dobu, vlastně to bylo skoro to nejtěžší. Lenochodi jsou zkrátka taková klidná zvířátka a vsadím se, že kdyby vařili, tak se budou snažit to dělat jednoduše, tak jak se o to snažím já. :)
Děkujeme za rozhovor a vy se nezapomeňte podívat na blog Lenochod v kuchyni. :)