Projekt, který původně začal myšlenkou vytvořit geotagovanou galerii 10 000 Newyorčanů, má po šesti letech přes 20 milionů sledujících, na účtu dvě velmi dobře prodávané knihy a spoustu charitativní pomoci. Sonda do každodenního života „obyčejných“ lidí je zajímavější, než se může zdát.
„Manželovi je 92 let a stále se pokouší se se mnou milovat. Pokaždé ho musím odehnat. Mám už 17 dětí!...“
Stejně, jako velká část velmi úspěšných projektů,
začal i tento ztrátou zaměstnání. Brandon Stanton, který za vším tímhle stojí, se po nedobrovolném ukončení pracovního poměru rozhodl
změnit životní situaci, přestěhoval se do New Yorku a
zrealizoval svůj ambiciózní nápad.
V průběhu své práce si s fotografovanými lidmi samozřejmě
povídal a zajímal se i o jejich příběhy. Díky tomu se z anonymních tváří stali lidé, o jejichž životě se může dočíst kdokoliv z opačného koutu světa. Síla, kterou projekt HONY (zkráceně Humans of NY) má, je neuvěřitelná. Ve finále vůbec nejde o to vidět, jak kdo žije a vypadá,
ale o možnost pomoci. Ta se sama nabízí, protože
na fotografiích nevidíte pouze náhodné obyvatele z ulic New Yorku. Brandon fotí nemocné, děti, obyvatele postižené hurikánem, uprchlíky, studenty z vyloučených sociálních prostředí...
„Až vyrostu, chci být jako maminka, protože jí mám opravdu ráda. To ovšem bude ještě vážně dlouho trvat. Protože trvalo fakt dlouho, než mi vůbec bylo pět. A ještě déle, než mi bylo šest. Takže vyrůst jí muselo trvat opravdu velmi dlouho.“ :)
Každé z výše zmíněných skupin je věnována podpora. Například znevýhodněným studentům zajistil pomocí crowdsourcingu možnost poznat Harvard a dát jim příležitost na této univerzitě díky speciálním stipendiím také studovat.
Žijeme v době, kdy síla sociálních sítí dosahuje netušených hranic a charitativní myšlenka se světem šíří rychlostí blesku. Takový „podnik“ je pak malým zázrakem ve světě, který se vždy nejeví pouze jako procházka růžovým sadem.
„Trpím Aspergerovým syndromem, což se dlouho nevědělo. Byl jsem slušné dítě, nedělalo mi problém se ve škole soustředit. Bylo pro mě občas složité se zapojit do kolektivu, ale to je u dětí normální. Můj problém je že se snažím lidi napravit. Nemohu jen tak stát a nechat věci být. Lidem tak říkám, co je s jejich životy špatně. Prostě jsem jim jen chtěl pomoci k tomu, aby byl jejich život v pořádku. Setkal jsem se však s negativním přístupem. Teď už se občas s lidmi mluvit bojím. Nechci totiž způsobit žádné problémy...“
Není možné, aby tak silný příběh neinspiroval i ostatní. Díky tomu najdeme podobné projekty po celém světě a dokonce i u nás pod názvem
Humans of Prague. Sám Brandon pořídil potréty nejen Newyorčanů, ale také obyvatel dalších zhruba 20 států zahrnujících země Jižní Ameriky, ale také Írán, Irák i Pákistán.
Zdroj foto: facebook Humans of New York