Je nádherný podzim, takový ten jako z filmu. Stále častěji kolem sebe slýchám tu zázračnou větu "miluju podzim" a hřeje mě to u srdce. Klišé, neklišé! Že bychom možná už konečně nebyli škarohlídové a začali na věcech nacházet i to krásné?
Je nádherný podzim, takový ten jako z filmu. A když se řekne, že je něco jako z filmu, tak to musí být prostě sakumprdum krása. A to tedy je! Letošní podzim je tu na severu jemně vyumělkovaný, s těmi rozloupávajícími se kaštany a tím pravým křupavým vzduchem, který vám do těla při každém nadechnutí naservíruje porci motivace - začít se učit něco nového, - do něčeho nového skočit, - sbalit kufry a poslat přátelům pohled z Říma, - či se konečně pustit do nějakého toho dýňového receptu, na který se chystáte už asi pátý podzim. Já tedy nejméně už pátý...
Stále častěji kolem sebe slýchám tu zázračnou větu "miluju podzim" a hřeje mě to u srdce. Klišé, neklišé! Že bychom možná už konečně nebyli škarohlídové a začali na věcech nacházet i to krásné? Že by za to tak trochu mohl i Pinterest, který nám při vepsání "Autumn" do kolonky search nabídne nesčetný počet malebných fotografií, které hrají barvami, a na kterých dominují šály a teplé ponožky? Že by se posledních pár podzimů vydařilo natolik, že zkrátka a dobře se nám zaryly do paměti jako to roční období s adjektivem "oblíbené"? Ať už je to jakkoliv, já dávám tradičně podzimu 10 bodů. A proč?
PODZIM = nový začátek
V mém případě je synonymum pro podzim "nový začátek". Jako do nedávna školou (ne)povinná pro mě podzim znamenal začátek toho nového roku. Nikoliv leden, ale září přinášel čistý papír, nové tváře, nové předměty, nové výzvy a v posledních třech letech se rovněž září shodou okolností stalo i takovým velkým mezníkem v našem společném životě. Bylo to v září, kdy jsem se přestěhovala do Osla, bylo to září po té, kdy jsme se zasnoubili, a to následující září jsme se vzali, a letošní září? O tom vám povím ještě za chvíli, teď už malý návrat do minulosti a článek z roku 2011, který jsem psala pod vlivem toho nádherného českého podzimu před třemi lety... evidentně jsem pro podzim měla slabost už tenkrát:
Taky milujeme podzimní dekorace?
(Článek ze 30. září 2011 - ještě dlouho předtím, než jsem vůbec věděla, co znamená blogg)
Jak jsem i já, holka z Ořechovky, konečně objevila genius loci
Podzim - období, kdy se prohřátý kosti našeho těla schovají pod pletený svetry a kamaše, pořád se ještě snažíte nachytat sluníčko, které se na obloze drží zuby nehty a prosvítá skrze jemně nazlátlé listy kaštanů a ostatních listnáčů. Turisté zběsile zkupují letenky a létají do Prahy, aby ukonejšili cestovní chutě a mohli si do svých map na stěně rádoby útulných bytů na předměstí lupnout další špendlík, na kredenc postavit pravý český půllitr z předraženého obchodu suvenýrů na letišti a nechat si v levným fotolabu vyvolat tu nejpovedenšjí fotku křečovitě se usmívajícího páru na Karlově mostě. Nikoho neodsuzuji, pouze reflektuji skutečnost. A veřte, nebo ne, i já jsem se letos stala jedním z turistů... v jistém slova smyslu ano. Od února jsem v Praze strávila jen pár týdnů... to bylo samé Dánsko, Norsko, Norsko, Dánsko, malinký úlet do Itáie, a po té definitivní pakování toho nejteplejšího, co jsem vyhrabala ze dna skříní na půdě, a už jsem tahala z baggage pásu zavazadlo praskající ve švech... sarkastická poznámka ochotného mladíka, který mi pomohl, "Holka, vy se sem snad stěhujete?!" mi vykouzlila pobavený úšklebek... hlasité lupnutí v jeho zádech, zase soucitný úsměv... a to bylo poslední "Děkuju!" a sbohem Čechám i Čechům... (POznámka autora) Inu, stěhování není jen tak... to si musíte přivést všechny talismany, kartáček na zuby, oblíbený čaje (které tu ovšem mají v každém menším marketu), havajský věnce, pastelky, bačkory, dýňový semínka na dýňovou polívku, balzámy na rty, a všechny různý serepetičky připomínající vám vaše nejbližší... teď jsem se trochu odklížila od původního záměru... tedy...
Praha, stejně jako moji nejbližší, je moje srdcová záležitost... a už zase sedím v letadle... s výronem a obouchaná ze všech stran drsných severským životem... hlavu plnou zážitků a nepřeberného množství nových zkušeností, které mě posunuly tak o tři roky. Vystupuju na Ruzyni, sluníčko prosvicuje blonďaté pramínky padající do očí a já se nemůžu vynadívat. Nemůžu se dočkat, až obejmu své nejbližší, až ukradnu v kuchyni suchý knedlík a budu si ho lajdácky máčet ve svíčkový, až si natrhám ostružiny na horní zahradě, až budu pozorovat labutě máčející hlavu do vody, až budu počítat boty pohupující se nad letenským kyvadlem, až seberu kaštany a budu s nima žomglovat, ... a to všechno v doprovodu podzimní nálady, která mě chytila za pačesy...
Praha je Praha, nádherná, zlatá, plná turistů, vóňavá, tramvajová, jiskřící, pivní a ležérní... Miluju jí a vždycky se do ní budu vracet, ať už mě život zavede do tý největší díry na světě. Jsem opravdu plná toho svěžího intelektuálního vzduchu a trochu jsem si ho přibalila sem do Osla. Města, které má zas úplně jinou atmosféru a přednosti... Nikdy bych si však krásu Prahy neuvědomila tak silně, dokud bych ji na chvíli neopustila...
Příště vás namočím do myslánky nového života v Oslu... je to nádhera, volnost, improvizace, zkušenosti, sebevědomí a tvrdý trénink, slaný vzduch a troubení záoceánských lodí, moře blonďatých slečen, lososů a hudebníků, vřesy a lesy, úsměv a síla teamového ducha..."
A tak to bylo. To byl ten podzim, než se mi otočil život vzhůru nohama, ale o tom zase jindy.
Letos v září...
Myslím, že letošní září má tak trochu obavy, protože my jsme tedy rozhodopádně nic velkého na září ještě nestihli naplánovat. Ta nejlepší možná možnost by byla, kdyby už mi konečně vyšla ta moje snová práce. Možná bych to měla přestat nazývat snová práce, ale jen práce. Inu, upřímně řečeno, skvěle by to zapadlo do našeho každoročního zářiového zlomu, co myslíte? Máme na to přesně týden a naděje umírá poslední... takže držte palce! Takové hledání práce v oboru je v Norsku tedy dost zapeklité. Kvalifikovaných kandidátů ze všech koutů světa je tu mnohem, ale mnohem více než vypsaných pozic, inu, celkem dává smysl, že všichni chtějí do Norska a udělají pro to psí kousky. O hledání práce ale rovněž jindy, to až tu práci dostanu a budu ten generál po bitvě. Zatím jsem ve fázi, kdy si vybírám pozice, které opravdu, ale opravdu chci a píšu hodiny motivační dopisy a předělávám CV horem dolem. A taky jsem našla svoji největší slabinu - norštinu. Ať si říkám, co chci, ať se konejším, že si s angličtinou vystačím, po těch třech letech jsem přišla na to, že to jsou jen takové líné plky, kterými jsem si mazala med kolem pusy, vlastně možná i po celém obličeji. Od pondělí jsem do toho tedy práskla a zapsala jsem se do intenzivního kurzu norštiny - každý den tři a půl hodiny, po kterém v lednu hodlám absolvovat Bergenstesten - který je jazykovou zkouškou, kterou se můžete prokázat, že máte znalost jazyka na takové úrovni, že můžete studovat univerzitu v norštině, či pracovat ve zdravotnictví. Tak hurá do toho!
Můj denní program se tedy skládá z časného vstvávání, absolvování skvělé výuky na Folkeuniversitetet v srdci Osla, a pak vysedávání v kavárně, či doma a vypracovávání všemožných úkolů, esejí, atd. A od dneška, dámy a pánové, se u nás doma mluví pouze norsky. Přináší to celou řadu úsměvných okamžiků a legračních zkomolenin. Tak kolik dní tomu dáváte?
Ještě na závěr můj seznam věcí, které na podzimu miluju:
- rozloupávání kaštanů
- focení neuvěřitelně nádherných barevných variací přírody
- usínání při bubnování deště
- probuzení se do deště a zjištění, že je neděle
- slazení kakaa pořádnou hordou šlehašky
- ujídání syrového těsta z podzimních hruškových, jablečných koláčů
- procházky, po kterých máte červené tváře
- vyhrabání rukavic, na které jste zapomněli
- svatomartinskou kachnu se svatomartinským vínem
- tradiční nákup věcí v papírnictví, bez kterých byste se zcela jistě obešli
- výlety na chalupu, kde se dá jen vařit, povídat si a hrát deskový hry
- nové tváře a nové přátele
A co vy? Milujete podzim? A co konkrétně?
Nádherný podzim vám přeji, drazí čtenáři, a ohromně moc vám děkuju za vaši skvělou přízeň. Píše se to samo, když vím, že se tam někde ve světě těšíte na články. Děkuju!
Vaše podzimně naladěná
TerezaInOslo.