...
...protože není zdravý. Po přečtení knih Život bez pšenice a Naservírujte si vítězství, jsem začala experimentovat se stravou.
Donutily mě k tomu problémy se spánkem, noční můry, časté výkyvy nálad, pocity těžkosti v břiše a každý den mi bylo na zvracení.
Vysadit kompletně pšenici z jídelníčku v podstatě není moc náročné. Hlavní jídla jsme již předtím vařili bez lepku, protože nevidím důvod v tom, že třeba fazolovou /hustou/ polévku musí někdo zahušťovat moukou?!?!?! No jasně aby se tatínek hezky cítil plný a po obědě si šel na pár hodin schrupnout ?!?! Je to děsné když si představím jak moc nás lepek ovlivňuje a ostatní si to ani neuvědomí. Většinou slyším:
"To je blbost, pšenice se jedla od jakživa, nedokážu si představit že bych si nedal každý den pořádný krajíc chleba." ,
"Lepek je všude tomu se nevyhneš",
"Vařit bez lepku je moc náročné a hlavně drahé.".
Samé předsudky, ale nikdo nezkusil na týden vysadit lepek aby poznal o čem to vlastně mluvím a jaké odměny v podobě "je mi fajn" by získaly.
Já osobně vidím hlavně problém se stravováním mimo domov, třeba například ve škole je to největší problém, zajdu do kantýny a na každém kousku sortimentu vidím krásně uvedený seznam s tou nádhernou 1 (Lepek-pšenice, žito,ječmen, oves, špalda, kamut nebo jejich odrůdy) a o školní obědy jsou bohužel to stejné, není jediného jídla kde není napsaný alergen č. 1 a jelikož jsem z vesnice kde v okolí 30Km není nějaké větší město tak restaurace jsou na tom velmi podobně.
Hlavní důvod proč jsem si založila blog je, aby se lidé dozvěděli o ŠKODLIVOSTI LEPKU NA NAŠE ZDRAVÍ a aby si uvědomili, že vařit bezlepkově není vůbec složité a ani o moc víc než lepkové vaření drahé.
Ukázka z knihy Život bez pšenice
Pšeničné břicho, pneumatiky, mužská prsa a „děti z jídla“
Tohle jsou kuriózní účinky konzumace moderní obilniny, jež se zve pšenice. S ďolíčky nebo hladké, chlupaté i holé, napjaté či povislé – pšeničné břicho má tolik tvarů, barev a velikostí, co lidí chodí po světě. Ale u všech za ním vězí společná metabolická příčina.
V této knize vám chci objasnit, že jídla s obsahem pšenice, ať stoprocentním nebo nižším, způsobují tloustnutí. Dokonce tvrdím, že přílišná spotřeba této plodiny je hlavní příčinou epidemie obezity a cukrovky ve Spojených státech. To proto musí Jillian Michaelsová tak hecovat účastníky soutěže Biggest Loser. Zde leží důvod, proč jsou dnešní sportovci, hráči baseballu a triatlonisté, tlustší než kdykoliv dřív. Proklínejte pšenici, když se v letadle musíte mačkat vedle stotřicetikilového souseda.
Vím, že slazené limonády a pohodlný životní styl k problému jen přispívají. Ale u drtivé většiny lidí, kteří dbají na zdravý životní styl a tomuto požitkářskému chování nepodléhají, je hlavním důvodem nárůstu hmotnosti pšenice.
Dokonce bychom se mohli ptát, zda tenhle fantastický zlatý důl, který se potravinářům a farmaceutům otevřel po zamoření amerického jídelníčku pšenicí, není výsledkem nějakého promyšleného záměru. Co když někdy v roce 1955 skupina mocných mužů svolala tajné zasedání, na něm sestavili ďábelský plán masové produkce vysoce výnosné a nízkonákladové trpasličí pšenice, připravili zveřejnění vládou posvěcených rad a doporučení, abychom jedli „zdravé celozrnné obilniny“, a pak pod záštitou korporace Big Food prodávali průmyslově zpracované pšeničné produkty za stamiliony dolarů – aby to všechno vedlo k masové obezitě a „potřebě“ dalších miliard dolarů na medikamentózní léčení cukrovky, srdečních chorob a všech dalších zdravotních důsledků obezity? Zní to možná absurdně, ale svým způsobem se to odehrálo právě takhle. Podívejte se jak.
Diva s pšeničným břichem
V jednašedesáti letech mi Celeste oznámila, že po čtyřicítce postupně nabírala na váze, až nakonec nakynula na 83 kilo, aniž by nějak výrazně změnila své návyky. Přitom jako mladá se pořád držela v rozmezí 55 až 60 kilogramů. „Tolik jsem nikdy nevážila,“ stěžovala si.
Jako profesorka moderního umění se pohybuje ve společnosti intelektuálů a umělců a kvůli své váze si připadá trapně a nemístně. A tak mi ochotně věnovala pozornost, když jsem jí začal vysvětlovat svou dietní strategii, která zahrnovala vyloučení všech pšeničných produktů.
Za první tři měsíce zhubla o deset kilo, což ji přesvědčilo o tom, že program funguje. Už musela z hloubi svého šatníku vytáhnout odložené šaty, které posledních pět let neoblékla.
Celeste dietu svědomitě dodržuje. Přiznala se mi, že si ji velmi rychle osvojila a už nemá „hlady“, jen zřídka dostane chuť na svačinku. Jídla, která přes den sní, ji dokonale zasytí. Občas musí díky své pracovní vytíženosti vynechat oběd nebo večeři, ale ani tak jí nečiní problémy vydržet delší dobu bez jídla. Připomněl jsem jí, že zdravá svačinka ze syrových ořechů, lněných krekrů a sýra není v rozporu s dietním programem. Ale ona přišla na to, že bez svačiny se po většinu času v pohodě obejde.
Čtrnáct měsíců po zahájení bezpšeničné diety přede mnou stála v ordinaci s úsměvem od ucha k uchu – vážila necelých 58 kilo, což měla naposledy ve třiceti. Mezitím zhubla o 25 kilogramů a její obvod pasu se scvrkl z 99 centimetrů na 68, o rovných 31 centimetrů! Nejenže se znovu vešla do šatů číslo 36, už si ani nepřipadá trapně mezi uměleckou smetánkou. Nemusí totiž skrývat povislé pšeničné břicho pod volnými halenami nebo vrstvami oblečení. Může si hrdě obléci obepnuté koktejly značky Oscar de la Renta a po pšeničném pupku ani památky.