"A za tím si stojím. Není snad dieta, kterou bych nevyzkoušela." Říká Jana. Vychutnejte si exkluzivní článek od objevu prosince.
Od sacharidových vln po nízkotučné vysokosacharidové diety. Neříkám, že by se tyhle diety minuly účinkem, protože věřím (a sama jsem vyzkoušela), že se při nich zhubnout dá. Dlouhodobá udržitelnost a hlavně dopady na naše zdraví, to už je ale trochu jiná kapitola.
Já se však po těch všech možných dietách a týrání svého těla rozhodla, že chci už žít normálně, tedy normálně a zdravě. Problémem bylo to, že jsem po těch dlouhých třinácti letech, kdy jsem trpěla poruchou příjmu potravy, nevěděla, co je normální. Začala jsem proto docházet do stacionáře, kde jsem společně s ostatními pacienty s poruchou příjmu potravy snídala, obědvala a plánovala jídelníček na další zbytek dne. Snídani jsme si nosili sami a obědy dostávali nemocniční. Bylo jasné pravidlo - dva kusy pečiva k snídani. Posledních 13 let jsem pečivo nejedla, cítila jsem se po něm nafouklá a tak nějak věděla, že mi po něm není dobře, ale kvůli stacionáři jsem se překonala.
Jedno ráno, kdy v pekárně zrovna neměli rohlíky, které jsem si tam každé ráno kupovala, jsem si řekla, že si pro změnu koupím bagetku, jejíž gramáž se rovná gramáži dvou rohlíků. Koupila jsem si dvě abych měla i na další ráno. Na stacionáři mi tzv. “nutriční sestra” řekla, že pravidlo jsou dva kusy pečiva, a že je normální snídat dva kusy pečiva. To, že moje bagetka se rovná dvěma kusům pečiva, jí nezajímalo. Musela jsem sníst obě - na gramáž čtyři kusy pečiva. V tu chvíli jsem tak nějak pochopila, že tady něco nehraje. Že knedlíky s omáčkou dvakrát týdně, pravidelný dezert po obědě, pečivo na denním pořádku, k svačině sušenky s jogurtem, mohou být sice pro někoho normální, ale s hodnotnou a zdravou stravou to nemá bohužel nic společného.
Věděla jsem, že si opět budu muset pomoci sama. Bohužel jsem nevěděla jak na to. Přece jíst zdravě by mělo být pro člověka přirozené. Proč mě teda jíst zdravě neuspokojovalo a přišlo mi, že o něco přicházím? Jak jsem později zjistila, bylo to tím, že jsem ve skutečnosti zdravě nejedla. Většina našich tzv. nutričních specialistů a odborníků přes výživu by mojí tehdejší dietu považovala za zdravou a vyváženou. To, že většina z těch údajně “zdravých” potravin přímo čiší fruktózou pro ně nebyl žádný problém. Zoufalá a smířená s tím, že budu celý zbytek života balancovat mezi tím, co “bych měla jíst” a tím, jak “bych měla vypadat”, jsem pomalu rezignovala na řešení svého problému.
V té době jsem žila v Austrálii, kterou postihla vlna života bez cukru. Pracovala jsem pro paní, která svou dceru dávala do speciální školky, kde děti nedostávaly žádný cukr. Tehdy jsem si říkala, že ta paní musí být šílená, a že chudák malá Isadora přijde o všechnu krásu dětství. Vždyť na co jsem se nejvíc těšila k babičce? Na sladkosti a plnou skříň jídla. Zpočátku jsem úplné vysazení cukru velmi odsuzovala, a to zejména kvůli zkušenosti se sacharidovými vlnami, kdy jsem ve dnech s téměř nulovým příjmem sacharidů měla stavy, které už nikdy nechci zažít.
Po pár měsících, kdy jsem viděla, že lidé, které znám, a kteří žijí už nějakou dobu bez cukru, nejen, že mají energie na rozdávání, ale zároveň i shodili pár kilo, jsem si řekla, že nemám co ztratit a zkusím to taky. Tím, že jsem byla zvyklá se většinu svého života (alespoň, co se jídla týče) hodně omezovat, mi ani nepřišlo, že bych při odvykání od závislosti na cukru nějak trpěla, naopak. Začala jsem si konečně užívat opravdových chutí opravdových jídel. Postupně jsem se přestávala bát tuku, který byl tolik let démizován a přidávala ho víc a víc do svého jíd-elníčku. Čím víc zdravých tuků a čím míň cukru jsem jedla, tim víc šla moje váha dolů a tím líp jsem se cítila. Začala jsem se tedy o Cukrfree způsob života zajímat víc.
Zjistila jsem, že ty neustálé výkyvy nálad, neustále chutě a pocit neuspokojení po jídle, byly zapříčiněné tím, že moje tehdejší dieta obsahovala obrovské množství cukru. Představte si předchůdce dnešního moderního člověka. Představte si jak se stravoval, kdy asi přišel do kontaktu s cukrem - fruktózou. Většinou je reakce lidí taková, že naši předchůdci jedli ovoce, ve kterém je právě fruktóza. To je sice pravda, naši předchůdci jistě jedli spoustu lesních plodů (které jsou většinou nízkofruktózové), které si mohli jeden, či dva měsíce v roce nasbírat, ale to bylo vše.
Dnešní moderní člověk pro fruktózu nemusí daleko. Fruktózou se dnes totiž sladí téměř všechno. Čokolády, cereálie, jogurty, “zdravé” tyčinky a oplatky, kečupy, omáčky, sladké limonády, jak říkám - téměř všechno. Navíc spousta rádoby zdravých alternativ cukru obsahuje daleko víc fruktózy, než samotný cukr. Takový agáve sirup je z 90% čistá fruktóza. Problém u fruktózy je takový, že nejen, že díky ní jíme víc, protože její nadměrná konzumace blokuje tzv. negativní zpětnou vazbu, která dává mozku signál, že už máme “dost”. Problémem je také to, že narozdíl od glukózy, kterou dokáže přeměnit v energii každá buňka našeho těla, se fruktóza předtím, než se přemění v energii, musí metabolizovat v našich játrech. Pokud máme fruktózy moc (většiná z nás má) přemění se přímo na tuk, který se poté ukládá (nejen) na našich vnitřních orgánech. Často se tak může stát, že na první pohled štíhlá osoba, může mít orgány prorostlé tukem, což je pro naše zdraví opravdu nežádoucí. Mimo to nadměrná konzumace fruktózy může za růst obezity, dislipidemie, způsobuje metabolický syndrom, díky tomu i cukrovku 2. typu a srdeční choroby.
Často se setkávám s reakcemi na své recepty a svůj blog, kde je mi vyčítáno, že je škoda “neužít” si narozeniny, Vánoce nebo různé jiné události spojené s nadměrnou konzumací cukru, a že bych si je měla taky “užít”. Tito lidé, ktěří jsou na rozdíl ode mě na cukru závislí, ale nechápou, že já už nějakou dobu nemám různé události spojené s konzumací jídla, a že pro mě “užít si”, neznamená “jíst cukr”. Užívám si Vánoce, narozeniny a oslavy i bez toho, abych se musela nacpat sladkým, slaným, sladkým a zase slaným. Tím, že nemám neustálé výkyvy hladiny cukru v krvi jsem víceméně úplně přišla o “chutě”. Ne, že by mi jídlo nechutnalo, naopak, konečně si vychutnávám chuť jídla bez toho, aby mi ho přehlušila ta sladká chuť cukru. Už jím pouze, když mám hlad a nestává se mi, že bych měla příšernou chuť na něco sladkého nebo obecně neodolatelné chutě na cokoli.
Stejně jako většina lidí jsem od malička měla každý úspěch spojený se sladkou odměnou. A stejně jako většina lidí jsem si vybudovala zvyk, že sladké rovná se odměna, a že to není dostatečná odměna, když to neobsahuje cukr. Naštěstí stejně jako u mě, tak i u všech ostatních jde pouze jen o zvyk, nebo spíše zlozvyk, který lze přeměnit na zvyk lepší - nemít potřebu odměňovat se sladkým. Nejsme přece psi a nepotřebujeme pamlsky, abychom se cítili dostatečně odměněni. Proto Cukrfree není dieta. Není to něco, při čem se omezujete a trpíte tím, že o něco přicházíte. Cukrfree je plné chutí, zdravých tuků a hlavně pocitu sytosti a uspokojení. Cukrfree je něco od čeho si rozhodně nechcete dělat prázdniny, abyste si mohli “užít” nějakou událost. Nejen, že by vám po takových prázdninách bylo neskutečně zle, ale také by vás následujících pár týdnů honila mlsná a zažili byste tak nepříjemné vzpomínky na to, kdy jstě ještě byli závislí na cukru.
Neraffaello
Ingredience:
Náplň
350g loupaných mandlí
1/4 hrnku rozehřátého kokosového oleje
200ml kokosového krému
vanilková esence nebo mletá vanilka
2 lžíce sušeného kokosového mléka (lze použít i běžné plnotučné sušené mléko)
stévie podle chuti
Bílá čokoláda
50g kakaového másla
1 lžíce kokosového oleje
1,5 lžíce sušeného kokosového mléka (lze použít i běžné plnotučné sušené mléko)
vanilková esence/mletá vanilla
stévie podle chuti
+ mletý kokos na obalení
Postup:
1. Pokud neseženete loupané mandle, stačí ty neloupané vložit na 1 minutu do vroucí vody, poté mandle přecedit, opláchnout studenou vodou a oloupat.
2. Odložte stranou 20 mandlí, kterými budete poté koule plnit.
3. Zbytek mandlí společně s kokosovým olejem, půlkou kokosového krému, vanilkou, stévií a sušeným mlékem vložte do mixéru.
4. Směs mixujte do hladka a postupně přilévejte i zbytek kokosového krému.
5. Vzniklou směs přendejte do mísy a vložte na 30 minut do lednice.
6. Poté z vychladlé hmoty vytvořte kuličky a do každé vložte jednu mandli. Pokud chcete, můžete mandle opražit na troše kokosového oleje - já použila nepražené. Poté dejte kuličky znovu na 1 hodinu do lednice. 7. Zatím si rozehřejte kakaové máslo, společně s kokosovým olejem, přidejte vanilku, sušené mléko a stévii a vše dobře promíchejte. 8. Vzniklou bílou čokoládu nechte vychladnout, aby nebyla příliš tekutá. 9. Kuličky v bílé čokoládě obalte (rychle aby nezměkly) a poté ještě obalte v kokosu.
10. Vzniklé kuličky nechte alespoň hodinu ztuhnout v lednici.
Dobrou chuť! :)
Pro více zdravé inspirace určitě navštivte Janči blog Cukrfree. :)