Foto: Czickontheroad
Sedm let života ve Slovinsku, 9 měsíců na cestách, 15-20 hodin týdně práce a spousta zážitků z cest. Tak vypadá splněný sen travel blogerky Terezy Létalové z blogu Czickontheroad. Společně s přítelem Primožem se jednoho dne prostě rozhodli dát výpověď v práci, zbavit se věcí, založit si blog a vyrazit s batůžkem a počítačem do světa. A protože se přihlásili do naší výzvy o blogerku měsíce a vyhráli, přinášíme rozhovor s Terezou na cestě mezi Chile a Peru. O digitálním nomádství, cestování a splněných snech. 😉
Ahoj Terezo, tvůj Blog je inspirativní, plný cestovních zážitků. Sedm let jsi žila ve Slovinsku, cestuješ po Jižní Americe a rozhodla ses objevit svět. To prozrazuje, že máš v sobě dobrodružného ducha. Řekni nám o sobě ale na začátek něco víc. Kde je právě teď tvůj domov, kde cestuješ a kdo jsi?
Tak domov je oficiálně v Česku, tam mám trvalé bydliště a registrovanou živnostenskou činnost, ale už je to dlouho, co jsem našla druhý domov ve Slovinsku, a když myslím na návrat, tak je to vždycky Slovinsko. No a teď momentálně s přítelem cestujeme v Jižní Americe, vzali jsme si na to rok, bude to trvat asi trochu dýl, teď jsme na cestě 9 měsíců a ještě nás toho hodně čeká. Kdo jsem? Taková normální třicítka, co místo dělání dětí a stavění domu běhá po horách všude po světě. :-D
Foto: Czickontheroad
A co děláš kromě cestování? Píšeš o sobě, že jsi digitální nomád. To je v dnešní době poměrně populární "práce“ a možná také sen mnoha lidí. Je možné se tím uživit?
Digitální nomád je takové vznešené jméno, jsem prostě normální OSVČ. :-) Nemám ani žádnou záviděníhodnou práci jako někteří slavní nomádi, neprodávám nic online, nevěnuju se facebookovým reklamám, ani nežiju ze svých sociálních sítí. Jsem překladatelka a copywriterka na volné noze, a protože se tomu věnuju už 6 let, mám stálou klientelu a jo, troufnu si říct, že mě to uživí. Sice teď pracuju jen asi 15-20 hodin týdně, ale pokryju si s prací 80 % výdajů na cestování, zbytek jde z úspor.
Co to obnáší být "digitálním nomádem“? Jaký je jeho denní chleba?
Já bych to řekla tak, že to přináší do života neskutečnou svobodu, třeba právě cestování, ale zrovna k cestování to přináší určitá omezení. Ubytování i destinace vybíráme podle přístupu k internetu a pracovních podmínek – třeba to, že máme k dispozici stůl a židle a nejsme v moc hlučném prostředí. A když chceme jít do hor nebo kamkoliv na víc dní bez internetu, musíme předtím provést určitá opatření, na která „normální“ cestovatel myslet nemusí… Teď jsme třeba naplánovali 3 dny ve městě a 3 dny v horách a mně do toho skočily dva projekty a musím je přes víkend nějak zvládnout…
Ty ale nejsi osamělý "nomád“. 😊 Cestuješ světem se svým přítelem ze Slovinska Primožem a společně také blogujete. Co vás přimělo sbalit batoh, počítač a vyrazit do světa?
To je takový zajímavý příběh, původně jsem totiž cestování plánovala s jedním kamarádem po tom, co jsem se vyhrabávala z takového složitého životního období. Řečeno ve zkratce, uvědomila jsem si, že život není jen o práci a že je moc krátký na to, abych ho proseděla v kanceláři a plnila sny někoho jiného. Rozhodla jsem se začít si plnit svůj sen a začala jsem šetřit, pak jsem potkala Primože a nabídla mu, jestli chce jet se mnou. Jen o půl roku později řekl že jo. :-D Celý příběh si můžete přečíst na blogu.
A jaké byly začátky vašeho blogu? Proč jste se rozhodli si ho založit a sdílet svoje zážitky?
Máme k tomu profesionální predispozice a rádi se chválíme. :-D Myslím, že mě na tu myšlenku přivedla kamarádka, když prohlásila, že prostě musím psát blog. Když musím, tak musím…
Foto: Czickontheroad
Jaké to je cestovat a blogovat ve dvou? Výhody vs. nevýhody?
Samé výhody, hlavně díky tomu, že "práci“ máme rozdělenou. Já píšu, fotím a dělám marketing i veškerý content a Primož se stará o technické věci – SEO a nové vychytávky, které si vymyslím. To, že mám vedle sebe web developera, mi rozhodně ušetřilo spoustu práce i nervů a blog mám šitý na míru přesně tak, jak chci a tak, aby mi publikace článků zabrala co nejméně času.
Tvůj blog má dvě varianty – českou a anglickou: Proč? A jak to zvládáš?
Po sedmi letech ve Slovinsku mám spoustu přátel Slovinců a dalších cizinců, kteří si v češtině moc nepočtou. Na druhé straně jsou přátelé a rodina doma v Česku, takže dvoujazyčný blog nebyl vůbec otázkou jestli, ale jak. Díky Primoži mám neuvěřitelně optimalizovaný pracovní postup, takže jakmile je jedna verze online, vytvořit tu druhou je pouze otázka překladu, a v tom jsem koneckonců expert. ;) Takže to zvládám docela dobře a přibývající počet čtenářů z Česka i z celého světa je toho důkazem.
Jaká bude vaše další destinace?
Momentálně jsme na severu Čile, do konce října dorazíme do Peru, kde budeme do konce roku a pak vyrazíme zase na jih do Patagonie. Na to se hodně těším, Patagonie je hlavní důvod, proč jsme sem přijeli.
Co tě na cestování nejvíc přitahuje?
Poznávání nových míst, lidí, kultury… a taky to, že cestování otevírá obzory. Že se lidé při cestování mění, není klišé, ale pravda, i když mnozí si to nechtějí přiznat. Jakmile jednou poznáte jiné kultury, jak někteří lidé žijí, v jakých podmínkách politických, kulturních i přírodních, přinutí to člověka přehodnotit svoje postoje a potřeby, životní cíle i ambice. Dřív jsem se hnala za kariérou, hezkými věcmi, v pokoji jsem měla dvě skříně plné hader a bot. Dneska mi stačí batoh se základním oblečením, které občas obměňuju a vydělávám tolik, abych zaplatila střechu nad hlavou, jídlo a cestu do další destinace.
V které zemi, nebo na kterém místě se ti líbilo nejvíc?
Z Jižní Ameriky je to zatím Brazílie, což mě překvapuje, protože nemají hory. :-D Jazyk, hudba, jídlo, přátelští lidé, neustálé teplo, ale ne vedro, dostupnost ovoce po celý rok – takový ideální mix. Ale uvidíme, co budu říkat po pár měsících v Patagonii. :-)
Umíš si představit, že se vrátíš natrvalo zase do České republiky? Nebo máš jinou zemi, kde bys chtěla žít?
Žít chci určitě ve Slovinsku, po návratu z Jižní Ameriky mám ovšem v plánu být pár měsíců v Česku a ukázat Primoži, že i u nás je hezky, tak třeba si to rozmyslím a zůstanu v naší krásné zemi. :-)
Co je pro tebe v životě nejdůležitější?
Rodina, přátelé a svoboda. Mít možnost jít kdy a kam chci. V tomhle ohledu si hrozně cením Primože, není totiž vůbec žárlivý, což je pravý opak mých bývalých. :-D
Co tě dělá šťastnou?
Výšlap do hor s mou slovinskou partou lidí. Běhat v tichosti zelených lesů. Tančit se zavřenýma očima. Namáčet čokoládu v dobré černé kávě. Holčičí výlet s mámou a sestrou. Snídat palačinky s marmeládou. Mazlit se s velkým chlupatým psem. Usínat v náručí mého muže…
Foto: Czickontheroad
Máš jako travel blogerka také nabídky spolupráce – od firem nebo časopisů…? Prozradíš, s kým spolupracuješ?
Nabídky ještě žádné nepřišly a já je sama aktivně nevyhledávám. Mám hodně práce s překládáním a psaním textů pro své stálé klienty a zbytek volného času vložím do blogu, no a koneckonců taky do cestování. :-D Možná až se vrátím domů a bude víc času, poohlédnu se i po nějakých press tripech nebo produktových recenzích, určitě by to byla skvělá zkušenost.
Kdo z domácích nebo zahraničních blogerů, youtuberů a dalších tvůrců tě inspiruje? Koho sleduješ?
Youtube nesleduju vůbec, to mě upřímně nikdy nechytlo. Mám pár oblíbenců na Instagramu, spousta českých cestovatelek má skvělé profily, které mě hodně inspirují, je to třeba Jana z @withthebagonmyback, druhá Jana z @miles.and.smiles.away, Katka z @katiespostcard a pár dalších českých fotografů, nad jejichž fotkami vždycky žasnu, většina z nich se teď sdružuje pod novým projektem @czech_roamers. Blogery momentálně čtu jen ty, co píšou o Jižní Americe, a to v rámci plánování, ale jinak z české scény občas zabloudím na stránky Anie Songe. Od ní jsem teď mámě k narozeninám objednala knížku a ona už si začala plánovat, jak ze mě bude spisovatelka. :-D
Máš nějaký nesplněný sen, který chceš zrealizovat?
Jeden si zrovna plním, ale určitě přijdou nové, na kterých začnu pracovat, až bude ten pravý čas.
Čím fotíš a upravuješ svoje fotky?
Mám Nikon D3200, ale fotím i na mobil. Fotky jsem doteď upravovala ve Photoshopu a minulý týden jsem si k němu pořídila ještě Lightroom a teď se ho snažím nastudovat. Myslím, že můžete očekávat prudké zlepšení kvality fotek, ve feedu na Instagramu už je to znát ;)
Jaký je tvůj nejkrásnější zážitek z cest?
Krásných zážitků je spousta, ale první místo, které si při téhle otázce vždycky vybavím, jsou solné pláně Salar de Uyuni. To je prostě neuvěřitelná krása ty nekonečné bíle pláně, které při západu slunce hrají nejrůznějšími pastelovými barvami. No a naprosto neuvěřitelný pocit byl, když jsme stáli na vrcholu Huayna Potosí, ve sněhové bouřce na výšce 6088 metrů.
A jaký naopak ten nejhorší?
Vyloženě špatné zážitky nemáme, bylo ovšem pár, při kterých nám trochu zatrnulo, a to opět v Bolívii. :-D. Poprvé, když jsme se vydali na slavný El Choro trek a skupinka místních chlapů nás nepustila dál, protože opravovali spadlý most, po kterém sice šlo přejít na druhou stranu, ale turisty tam nepouštěli. Místo toho nás nasměrovali na jinou trasu, a to přes džungli, kde nonstop pršelo, a ve které jsme museli i přespat.
Druhý nepříjemný zážitek byl, když jsme v Bolívii přijeli do oblasti Santa Cruz, kde od nás policajti začali chtít úplatky, většinou jen pár drobných, kterým říkají contribución. Až nakonec poslední den nás zastavili skoro na hranici s Brazílií a chtěli od nás v přepočtu 1500 Kč za to, že nám prý chybělo nějaké kontrolní razítko. Byli hrozně přátelští, říkali nám amigo a mluvili tak, abychom jim co nejméně rozuměli. V očích měli takový ten slizký výhružný výraz, že jsme se s nimi nehádali, zaplatili a rychle odjeli.
Prozraď nám, jak s Primožem cestujete, co si vozíte v batohu a bez čeho se na cestách neobejdete?
Když jsme v lednu přijeli do Peru, koupili jsme auto, které nám od té doby skvěle slouží (teda až na pár prázdných baterií, defektů, odpadlého výfuku, výměnu brzd a skoro celého motoru). Díky tomu máme oba dva batůžky, které jsou ovšem plné zbytečností. :-D Do konce roku máme v plánu auto prodat a pokračovat s autobusy, vlaky, loďmi a letadly, takže i ty batůžky budeme redukovat. Já při cestování potřebuju jen Primože, on má totiž vždy u sebe dvě základní věci – nůž a kapesníky. Jinak máme celé vybavení napsané na blogu, v prosinci budu dávat aktualizaci po roce a škrtat to, co jsme zjistili, že nepotřebujeme. :-)
Jaké si volíte ubytování a jak si ho zajišťuje?
Většinou používáme Booking nebo Airbnb, podle potřeby a lokality, když máme v plánu pracovat, vždycky vezmeme celý byt přes Airbnb, je to pohodlnější. Jinak jsme taky byli párkrát na CouchSurfingu a jako dobrovolníci přes Workaway, oboje byla skvělá zkušenost a s lidmi, které jsme potkali, jsme stále v kontaktu.
Jak plánujete svoje cesty?
Uf, plánování je asi naše nejslabší stránka. Primož jde v podstatě tam, kam řeknu, takže plánování je víceméně na mně, a mě to hrozně nebaví. :-D Máme většinou zběžný plán na několik měsíců, ohledně zemí a dat, ale to se taky hodně mění. Původní plán byl například úplně jiný, než jak jsme nakonec jeli. Pak takové to podrobnější plánování většinou dělám v autě po cestě do destinace z různých článků, které si uložím pro offline čtení, nebo když najdu v hostelu nějaký Lonely Planet guide. Napíšu si seznam míst, které chci vidět a co stihnem, to stihnem…
Co bys začínajícím cestovatelům doporučila jako to nejdůležitější?
Jakkoliv si to naplánujete, tak to většinou nevyjde a nikdy se nedá stihnout všechno. Mějte s sebou víc než dvě kreditky, může vám je sežrat bankomat, zneužít hacker nebo zablokovat banka. Když máte možnost, tak prostě jeďte. Když možnost nemáte, nelámejte to přes koleno, kdo si počká, ten se dočká. Já jsem na svou velkou cestu čekala do 30 a rozhodně toho nelituju, cestování s neomezeným rozpočtem je prostě lepší něž studentské low budget cesty. :-D
Co plánujete na letošní rok? Čekají vás ještě další místa, země…?
Do konce roku už jen Peru, vyrazíme tentokrát na sever na Bílé Kordillery. V prosinci mi pak přijede máma a sestra, vezmu je do Posvátného údolí po stopách Inků a já si dám letos podruhé Machu Picchu. J Po novém roce pak na jih – Valparaíso, Santiago, přes Patagonii do nejjižnějšího města v Argentině Ushuaia a pak zase na sever až do Buenos Aires. Celá Patagonie pro mě bude plánovací výzva, ze seznamu asi budu muset hodně škrtat…
A kde se vidíš za 10 let? 😊
Tak v ideálním světě máme za 10 let domeček ve slovinských horách, 9 měsíců v roce pracujeme a 3 měsíce cestujeme, tak uvidíme. :-D
Chtěli byste něco vzkázat našim čtenářkám?
Važte si toho, co máte, mnozí nemají nic. Lidem, které milujete, to říkejte do očí. Respektujte rozdíly, nejsme všichni stejní. Užívejte v maličkostech, každý den skrývá miniaturní dobrodružství a krásy, které stojí za zapamatování. Když cestujete, zkuste se víc dívat kolem sebe a míň pózovat před foťákem. A mrkněte na můj blog, jsou tam hezké fotky i příběhy ;)
Blogerky.cz vám oběma děkují za rozhovor a přejeme hodně štěstí a krásných zážitků na cestách! ;-)