Foto: Tereza - Ještě pět minut, prosím
Brát si Maďara z vesnice, není žádná maličkost. Nejen, že si na vlastní svatbu pozve téměř dvě stě hostů, ale ještě si nadiktuje, co se bude pít, jíst, aby všechny uctil podle tradice. Byl by rád kecal i do ostatních věcí, ale to by si nesměl brát Češku, odrzlou Pražandu. Seznam se s Terezou, autorkou svižně humorného blogu Ještě pět minut, prosím, který je inspirovaný životem s horkokrevným Maďarem v Rakousku. Terezin blog nás zaujal v rámci březnové výzvy, a proto jsme ji požádali o článek přímo pro náš web. Takže jaké to je přípravovat česko-maďarskou veselku? Někdy tak trochu Itálie. ;-)
S Maďarem, mým nastávajícím mužem, jsem se potkala v Rakousku. Už tomu budou čtyři roky, kdy jsem ho uviděla poprvé a ihned tušila, že to bude průšvih. A taky, že jo. Pracovala jsem jako vedoucí pobočky švýcarské módní firmy a Maďar, projekt manažer ve stejné firmě, mi přijel přestavět obchod. Jenomže mi s tím obchodem mi přestavěl i celý život.
Vstoupil do mého života jako hurikán, ze kterého se nešlo vymanit. Stal se pro mě životním partnerem i nekonečnou inspirací pro můj blog. A protože Češky jsou prý nekrásnější ženy na světě, rozhodl se vzít si mě a už nikdy nepustit. Jenomže jít k oltáři s Maďarem není to samé jako s Čechem.
Foto: Tereza - Ještě pět minut, prosím
Víte, já jsem vždy chtěla velmi skromnou svatbu s rodinou a pár přáteli a také jsem na to svého nastávajícího muže důrazně upozornila. Ten si mě však jen nechápavě prohlížel a pak rozhodil rukama: "No vždyť jo!“ tvářil se ublíženě a kontroval, že jeho sestra měla na svatbě hostů rovnou tři stovky. Na naší veselce se oproti tomu sejde pouhá hrstka.
Takže budu mít na maďarské poměry takovou malou decentní svatbičku. Na české poměry svatbu nevídaných rozměrů. Ovšem, nedá se nic dělat. Pokud se chci vdát za Maďara, musím si ho vzít i se vší vesnickou parádou. Ačkoliv do kroje mě nikdo nenavlíkne, v tom musí být jasno! Maďar souhlasil, hlavně proto, že si zřejmě kroj nechtěl oblékat ani on a koneckonců se mu hodilo, že to mohl svést na mě. "Je z Čech a nemá pochopení,“ vytáčel se Maďar před příbuznými, kteří vytahovali z almar zaprášené čepce a fěrtošky z dob, kdy ulicemi pochodovali husaři.
Pořádná rána ovšem přišla až ve chvíli, kdy musel přiznat, že jeho půvabná nastávající ženuška je bezvěrec a pohan, jelikož není křtěná. To zasáhlo věřící jih Maďarska velmi silně. Bylo nám několikrát velmi decentně naznačeno, že to není neřešitelná situace. Pár krásných rozprav s farářem v maďarštině a za pár dní se ze mě může stát věřící děvče jako květ a cesta ke kostelnímu oltáři bude volná. Jen ty rozprávky by to chtělo…
Foto: Tereza - Ještě pět minut, prosím
Maďar tušil, že bych měla jisté námitky, a tak se hbitě vymlouval na to, že žijeme v Rakousku a církevní seance by pro nás byly příliš časově náročné. Ani se mě nesnažil konvertovat na víru, možná i proto, že tušil, že bych se ho mohla jedovatým tónem zeptat, kdy byl on sám naposledy na mši.
Datum svatby se nebezpečně přiblížilo a já, jako žena činu a racionálně uvažující bytost jsem začala plánovat. Především, jak ošálit Maďara a do svatby nenápadně procpat co nejvíce českých zvyků. Jenže Maďar není hloupý a na všechno mi přišel. Díky tomu ovšem pochopil, že jsem v některých otázkách velice tvrdohlavá a nakonec svolil, aby ceremonie probíhala po česku. Sice se o ní několikrát nelibě vyjádřil jako o amerických novotách, a dokonce odmítl jít s maminkou k oltáři, s tím, že už tam na mě raději bude čekat a nebude se nikde producírovat. Po několika dnech však sám přišel s dotazem, na jakou melodii by měl k oltáři přijít.
Takhle to totiž s mužskýma chodí. Žena jim nenápadně zaseje semínko do hlavy, aby se tam za několik dní hezky usadilo, pustilo kořeny a oni mohli přijít s geniální myšlenkou, o které se domnívají, že je jejich.
A tak budu mít na svatbě dokonce i fotokoutek, terasu s chill out zónou a místo velkých máslových dortů malé zákusky a hromady ovoce. Jsou to sice malá vítězství, ale do svatby jsou dva měsíce a další semínka mi teprve klíčí.
A víte co? Už i mě se zaklíčilo semínko s představou maďarské svatby. Veselé, divoké a energické. Sny o tiché, romantické svatbě na útesu při západu slunce jsem už s trvalou platností hodila do koše a přivykla si myšlence, že se budu celou noc točit v těch svých příšerně velikých šatech s ohromnou naducanou tylovou sukní jako maková panenka. A světe div se, už se na to dokonce nesmírně těším!