Franche meets fashion je inspirativní módní blog, který nás zaujal svým stylem i obsahem. A také nás přitahovala jeho tajemnost. Museli jsme dlouho hledat, abychom se dozvěděli jméno jeho autorky – Karolíny.
Karolíno, stala ses autorkou velmi úspěšného fashion blogu Franche meets fashion. Jak se ti podařilo dosáhnout tohoto úspěchu?
Upřímně, ani mi nepřijde, že by byl velmi úspěšný. Nebo si to alespoň nějak neuvědomuji. Dělám věci stále stejně a těší mě, že to má u čtenářů pořád takovou odezvu.
Z koníčku se tím pádem stalo takové menší poslání; a to neustále inspirovat a bavit větší a větší publikum.
Bude to znít jako klišé, ale stojí za tím pouze dřina a spousta času. Bez toho, aby do blogu člověk vložil i kousek svého srdce to ale nejde.
Na instagramu jsme našli informaci o tom, že jsi trpěla anorexií. Jak jsi tuto závažnou nemoc zdolala? Muselo to být velmi těžké. Pomohlo ti v tom i blogování?
Celé to období bylo velmi náročné. Největší problém anorexie je totiž fakt, že nikomu nevěříte a nikoho neslyšíte. Cizí ani ty nejbližší. Celou mou tělesnou proměnu k lepšímu odstartovala šokující smrt mého přítele a následný čtvrtletní pobyt v Londýně, kde se to celé zlomilo, a já začala opět jíst. Musím říct, že jsem měla štěstí v neštěstí, většinou je ta cesta zpět mnohem trnitější.
Anorexie je hrozbou ohrožující dívky a ženy toužící po dokonalém vzhledu. Co bys vzkázala stovkám těch, které si úzkostlivě hlídají svou váhu? Které chtějí být hubené, aby měly vyšší sebevědomí?
Nesledujte slepě slečny na Instagramu, v časopisech ani televizi. Každá z nich má jiné predispozice, jiný styl, stavbu těla, apod. Lidé Vás uvidí krásné, když se jako krásné budete cítit. Je to těžké, ale jinak to bohužel nejde. Tady musí zvítězit duše nad schránkou.
Prozradíš nám, jaké je tvé životní motto, kterým se řídíš?
Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř.
Zpátky k módě. Jaký módní kousek by nám podle tebe neměl v jarním šatníku 2015 chybět?
100% nějaký suede (semišový) kousek ve stylu 70. let. A je úplně jedno, jestli je to bundička, sukně nebo taška.
Líbí se nám názvy tvých outfitů. Kde nejčastěji čerpáš inspiraci? Na ulici, v obchodech, na netu, na ostatních blozích – pokud ano, tak na kterých?
Paradoxně jsou názvy postů to, nad čím přemýšlím nejméně. První si vymyslím obsah článku a k němu mě většinou hned napadne jednoslovný název. Inspiraci hledám většinou pro outfity, články mě tak nějak napadají průběžně. I u nich se ale někdy inspiruji, když vidím zajímavé téma.
Perfektně píše hlavně Anouk Yve, zakladatelka platformy Creators of Desire. Z pohledu stylu mě nepřestává fascinovat nádherná Negin Mirsalehi s perskými předky.
Kousky, ve kterých se fotíš, jsou všechny tvé, nebo jsou některé půjčené?
Budu znít jako naprostý blázen a shopaholic, ale 99% věcí, které fotím, jsou mé vlastní. Nebudu ani zdůrazňovat, že skříň praská ve švech a výplata se třese v základech.
Jaké jsou tvé plány v blogování? Co sis dala za cíl v horizontu jednoho roku a co v delším časovém horizontu, řekněme dvou až pěti let?
Bylo by skvělé spolupracovat s někým novým, jezdit po světě, navštěvovat různé týdny módy apod.. Kdybych řekla, že po tom netoužím, byla bych pokrytec.
V horizontu jednoho roku je to ale primárně další přírůstek čtenářů, které dokážu svým stylem a psaním oslovit.
V delším časovém horizontu je to sen, že mě psaní bude živit. V tom jsem totiž udělala kdysi jednu klíčovou chybu – nešla jsem studovat žurnalistiku ale marketing a ekonomii, které studuji již 4. rokem.
Jak vnímáš českou blogovou scénu? Co si myslíš o vztazích mezi blogerkami – jsou mezi nimi skutečné kamarádky, anebo jen naoko, protože se jedná o konkurenční prostředí?
Snad se někdo nebude zlobit, když budu upřímná. Podle mě je to jako v běžném životě. Najdete pár opravdu férových kamarádek, se kterými sdílíte zájmy, ale najdete i takové, o kterých víte, že tak upřímné nejsou. Neznám se samozřejmě se všemi blogerkami osobně, ale mám dojem, že tak nějak to bude fungovat. Nikdy nemůžete ,,sednout‘‘ všem. Ostatně tak, jako všude.
Z českých blogerek si asi nejvíce rozumím s Karčou z Changing Room a Domčou z Dom by Dom.
Věřím, že bych si rozuměla i se spoustou dalších, některé jsem ale zatím neměla tu čest potkat nebo poznat blíže.
Proč si myslíš, že blogují více holky než kluci? A který z pánů stojí podle tebe za sledování?
Holky vždycky chtějí být takové ty upovídané princezny. Máme v sobě zakódováno řešit věci více a dělit se o ně s ostatními. Pánové jsou v tomto směru spíše přízemnější – ačkoliv nehážu všechny do jednoho pytle.
Mezi českými pány blogery nemám přehled, ale z těch zahraničních doporučuji magického Adama z I am Galla nebo Marcela z One Dapper Street. Opravdu se na ně hezky dívá.
Prozradíš nám alespoň tři nejdůležitější ingredience, které jsou nedílnou složkou receptu Jak se stát úspěšnou blogerkou?
Kvalitní fotky (asi nejtěžší ingredience, která se musí namíchat opravdu královsky), čtivé texty a otevřený postoj. Outfity jsou samozřejmě klíčové, nikdy se ale netrefíte do vkusu všech. Oblečení je tedy dle mého názoru pouhou pomyslnou třešničkou na tom vypilovaném dortu.
Úspěšný blog je tedy vyváženou kombinací všech těchto faktorů.