Míša z blogu Itchy Feet Diary žije v Anglii a procestovala již 23 zemí. Na svém blogu se dělí o zážitky z cest a radí, jak vyrazit do exotických krajů, aniž bychom zaplatili pořádný balík. Pokud se chystáte na dovolenou, určitě se nechte inspirovat naším objevem měsíce března.
Míšo, všechno to začalo tím, že jsi odjela do Anglie. Proč zrovna tam a jaké byly tvé začátky v zahraničí?
Vždycky jsem toužila po životě v zahraničí a Anglie byla mým favoritem už od doby, kdy jsem ji poprvé navštívila. Dobrá dopravní dostupnost do Česka, příznivé ceny letenek, zdokonalení se v angličtině, žádná víza - to všechno tomu navíc hrálo do karet. Rozhodla jsem se pro práci au pair, která umožňuje hodně cestovat a poznávat nové kultury ať už díky rodině, u které žijete a pracujete, tak i novým přátelům z různých koutů světa. Moje rodina si mě vyzvedla na letišti, pomohla mi vyřídit bankovní účet, anglickou sim kartu i kartičku do knihovny, takže začátky pro mě byly opravdu velmi easy.
Spoustu lidí určitě napadne, že by neměli kde bydlet, nesehnali práci… Jak jsi tohle řešila? Měla jsi vše domluvené předem nebo jsi jela úplně na blind?
Svojí rodinu jsem si vybrala ještě před odjezdem. Vyměnili jsme si několik e-mailů, zavolali přes Skype, domluvili jsme si podmínky a víc jsem jako au pair řešit nemusela. Po čase se moje rodina rozhodla přestěhovat a kamarádka mi dala doporučení na novou. Momentálně pracuji v soukromé školce, kterou vlastní postarší manželský pár, u kterého také bydlím.
Nabádáš své čtenáře, aby si plnili své sny. Co byl pro tebe dodnes ten největší splněný sen a jaký bude následovat?
Já svůj největší sen žiju právě teď, když píšu tyhle řádky z Anglie. Je to pro mě nezapomenutelná zkušenost, která mi toho do života dala hrozně moc. Do budoucna bych si chtěla najít snovou práci v Čechách. Ideálně takovou, kterou bych mohla skloubit s cestováním a ještě do toho stíhat přispívat na svůj blog itchyfeetdiary.com. 
Máš nějakou tradici, kterou uděláš vždy, když přijedeš do cizí země?
Pošlu mamce zprávu, že jsem dorazila v pořádku.
Když mluvíme o tradicích… Zalíbily se ti některé zahraniční zvyky? Která kultura ti byla nejbližší?
Zalíbilo se mi africké braai, na které nás pozvali naši hostitelé při návštěvě Kapského Města. Není to vlastně nic jiného, než klasické grilování na jaké jsme zvyklí, avšak s tím rozdílem, že v Jihoafrické republice má navíc hlubokou myšlenku spojovat lidi, a právě to se mi na tom tolik líbí. Měla jsem také možnost podívat se na řeckou svatbu, což byl nezapomenutelný kulturní a především gastronomický zážitek. Žádná kultura ale není mým jednoznačným favoritem. Ideálně bych si z každé ukrojila něco a pak to poskládala do jednoho celku. 
Co ti nesmí chybět v příručním zavazadle, když cestuješ? Jistě už jsi objevila věci, které se vždy hodí mít po ruce…
Kromě takových těch klasických věcí jako je cestovní peněženka se všemi potřebnými doklady, telefon, sluchátka a sluneční brýle, nechybí v mém příručním zavazadle polštářek za krk, power banka a jeden pár teplých ponožek.
Navštívila jsi 23 zemí. Dostala ses už do situace, ze které nebyla snadná cesta ven? Vyprávěj nám nějakou historku…
Párkrát bohužel ano, ale to k cestování patří. Naposledy když jsme chtěli v Paříži vrátit auto a v autopůjčovně na nás nečekal žádný zaměstnanec, protože byl ve Francii zrovna státní svátek. Nicméně při rezervaci nás na to nikdo neupozornil. Před půjčovnou nebyla ani schránka, kam se v takových případech běžně hází klíčky od auta. Volali jsme na infolinku a museli jsme si nechat auto do druhého dne. Bylo štěstí, že jsme z Paříže odlétali až o několik dní později. Problém však tkvěl v tom, že jsme museli zaparkovat na veřejném parkovišti, což nás stálo nemalé peníze. Druhý den nám v autopůjčovně naúčtovali den navíc za držení auta a odmítali nám proplatit parkovné. Celý případ jsme pak řešili ještě z domu, zatáhli jsme do toho dokonce i Českou obchodní inspekci, díky které nám nakonec byla reklamace uznána a všechny peníze vráceny zpět. 
Existuje člověk, kterého jsi potkala v zahraničí a víš, že na něj nikdy nezapomeneš? Kde ti byli lidé nejsympatičtější?
Nikdy nezapomenu na jeden pár francouzských důchodců, u kterých jsme bydleli během roadtripu po Francii. 99 % Francouzů, na které jsme za celou tu dobu narazili, neumělo anglicky a tahle dvojice jakbysmet. Přesto nás pozvali, abychom s nimi večer poseděli. Usadili jsme se ke stolu, otevřeli lahev vína z Bordeaux a komunikovali prostřednictvím strojového hlasu Google překladače. Všechno se to navíc odehrálo v den mých narozenin. Díky Airbnb jsem ale poznala mnohem víc zajímavých lidí a s některými z nich dokonce navázala přátelství.
Nejsympatičtější byli lidé na Havaji. Panuje tam úžasná atmosféra, kterou jsem jinde nezažila a která se snad ani nedá slovy popsat. 
Která kuchyně je podle tebe nejlepší? Naučila ses i nějaké zajímavé recepty?
Česká, jednoznačně! V tom mě utvrdil život tady v Anglii. A velmi mě mrzí, že si nenašla svou oblibu i ve světě. Pokaždé, když jsem Angličanům uvařila něco českého, sklidilo to obrovský úspěch. Maminka z mojí první host rodiny se narodila na Filipínách, ale žila například v Kanadě nebo v Koreji. Od ní jsem se naučila skvělý recept na čínskou smaženou rýži a na dýňový koláč, který se v Kanadě peče na Den díkůvzdání.
Když se tě cizinec zeptá, kam by měl vyrazit v České republice, které místo mu doporučíš?
Jižní Moravu, protože je to nádherný kraj s malebnými vesničkami, vinnými sklípky a veselými lidmi.
Kam se chystáš nyní a na co se nejvíce těšíš?
V následujících několika týdnech bych ráda procestovala ještě některá doposud nenavštívená místa v Anglii. Poté se vracím domů do České republiky, kde se ale moc dlouho neohřeji, jelikož mě čeká cesta do Nizozemí a roadtrip po Severní Americe. A na co se nejvíc těším? Na přítele, rodinu a na maminčinu svíčkovou (ne nutně v tomhle pořadí).