Darování krve nebo plasmy už je celkem běžná věc. V poslední době se ovšem začíná dostávat do povědomí darování oocytů, tedy vajíček. Slyšela jsem o tom již dříve, ale nikdy mě ve skutečnosti nenapadlo, že bych se k něčemu takovému odhodlala. Pak za mnou ale kamarádka přišla s tím, že už to podstoupila loni a chtěla by jít znovu. Chtěla ale, aby do toho někdo šel tentokrát s ní.
"Půjdeš se mnou darovat vajíčka?"
Nejdřív jsem Lucku nazvala bláznem a při představě, že si budu píchat injekce do břicha, se mi udělaly osypky. Co osud nechtěl, týden na to jsem se sešla se svou nejlepší kamarádkou, která už se dlouho snaží s přítelem o miminko. S nešťastným výrazem mi oznámila, že má polycystické vaječníky.
To byl první moment, kdy jsem o tom začala opravdu uvažovat. Když jsem si pak začala na internetu hledat informace, zjistila jsem, že celá třetina žen nemůže otěhotnět, protože má nekvalitní nebo nemá žádná vajíčka. To už byla chvíle, kdy se to ve mně zlomilo. Rozhodla jsem se, že udělám dobrý skutek a s Luckou, která již odběr podstoupila, jsme se domluvily na termínu a šly na konzultaci do pražské Unicy, což je klinika zabývající se léčbou neplodnosti.
Poradkyně, která Vás potom provází naprosto celým procesem, byla velmi milá, vše vysvětlila a po vyplnění dotazníku a odběru krve nám popsala, jak to bude probíhat. Naplánovaly jsme společně termíny kontroly a samotného odběru tak, abychom s Lucií mohly vše absolvovat společně. Dostaly jsme potřebné injekce, které jsme si měly začít aplikovat dle plánu. Injekcí bylo dohromady jen šest, což mě naprosto uklidnilo. Čekala jsem toho víc a říkala jsem si, že šest píchnutí prostě zvládnu.
Bylo nutné vysadit antikoncepci a potom se třetím dnem menstruace začít injekce aplikovat. No musím říct, že píchnout do sebe sice chce určitou dávku odhodlání, ale překvapila jsem sama sebe. Člověk nad tím asi nesmí moc přemýšlet.
Uteklo to jako voda a jely jsme s Luckou na první kontrolu, kde nám doktor zkontroloval, jak vajíčka rostou. Tady nastaly první komplikace. Ani jedna z nás neměla dostatečně velká vajíčka, aby vše mohlo jít podle plánu a tak jsme dostaly pořádnou nálož dalších injekcí. Tentokrát už to byly dvě za den a pak dokonce tři.
Abychom se dostaly tam, kam bylo potřeba, z původních šesti injekcí se jich stalo dvacet čtyři. Také bylo nutné přeplánovat termín odběru na později a přidat další kontrolu. Nakonec jsme tedy na odběr jely o tři dny později, než jsme měly. Břicho se mi po dalších a dalších injekcích začalo velmi nepříjemně nafukovat a celkem bolelo.
Samotná punkce se ale neprovádí v Praze a bylo třeba, abychom jely do Brna. Klinika nám zařídila lístky na autobus od Student agency a taxík z autobusového nádraží v Brně, který nás dovezl až k Brněnské Unice. Tam jsme prošly vstupním vyšetřením, dostaly pokoj a po chvíli nás jednu po druhé vzaly na sál. Upřímně musím uznat, že dojít si sama na sál, stálo ještě víc nervů, než píchnout si tu první injekci.
Zákrok se provádí v celkové anestezii. Probudíte se s pocitem, který bývá hodně brzy ráno po velké party. Potom se chvíli prospíte, a pokud je vše v pořádku, můžete odjet po dvou až třech hodinách domů. U nás naštěstí žádné komplikace nenastaly, dokonce jsme nepotřebovaly ani léky na bolest, které jsou prý běžně žádané. My jsme ale sportovkyně a tak jsme to vzaly sportovně. Každopádně ten tlak v břiše příjemný nebyl, ale byl to pocit asi jako u nadýmání nebo menstruace. Nic hrozného.
Co bylo hrozné, to byla cesta z Brna, která není krátká, obzvlášť potom, co na lačný žaludek vypijete litr vody. Další cesta mě čekala z Prahy do Ústí, kde žiju, takže cestování bylo na ten den opravdu požehnaně a dalo mi asi mnohem víc zabrat, než samotný zákrok. Ten večer jsem byla z toho všeho tak unavená, že jsem prohlásila, že znovu už do toho nejdu.
Den po odběru mě břicho ještě bolelo, ale přišlo mi to lepší, než před zákrokem, kdy jsem měla pocit, že uletím jako nafukovací balón. Do tří dnů ale bříško splasklo na původní obvod.
S odstupem času začínám uvažovat, že to vlastně tak hrozné nebylo a možná se odhodlám ještě jednou. Pokud nemáte panickou hrůzu z injekcí nebo z narkózy a chcete pomoci ženám, které nejsou schopné pomoci si jinak, určitě jděte do toho. Kromě dobrého pocitu Vás čeká i finanční odměna, za kterou můžete jet třeba na dovolenou.
(zdroj fotek: pixabay.com)