Opět jste nám pomohli objevit vlogerku, která na české scéně chyběla. Ananas Barb nás nechává nahlédnout pod roušku práce interiérového designera a prozrazuje i něco málo ze svého života. Náš video objev měsíce března má na život jasný názor. Jaký? Podívejte se sami. :)
Barb, tvoje videa přinášejí na českou scénu něco neobvyklého. S jakou myšlenkou sis zakládala kanál? Co všechno se od tebe dozvíme?
Youtube kanál jsem si založila jako takovou bezprostřednější a možná osobnější nadstavbu blogu. Než jsem si založila kanál, v podstatě nikdo z mých čtenářů neznal můj obličej. A byla jsem pěkně nervózní, než jsem zveřejnila první video. Všichni znali můj život skrze moje bydlení, ale ne mě jako postavu stojící za tím vším. Ve videích mohou vidět za tím, co jim sděluji, i tu konkrétní osobu a být mi tak nějak blíž. A já chci být taky blíž k nim, být osobní, přirozená a otevřená jak jen to půjde. Takže se jistě dozvíte kde co. :) 
Žiješ i pracuješ v Norsku, ale zmínila ses, že norsky ještě moc neumíš. Shledáváš to jako velkou překážku nebo se všude domluvíš?
Jelikož jsem získala práci, při které mluvím anglicky, nemám bohužel motivaci se učit. A už taky nejsem nejmladší a neleze mi to do hlavy, co si budeme povídat. Určitě mám v plánu se norsky naučit a běžné konverzaci už rozumím a zvládám takzvanou kavárenskou/nákupní norštinu (Jednu tašku, prosím :)). Řekla bych že 99% Norů mluví anglicky, nemají tady třeba ani dabované zahraniční pořady a filmy, takže si to procvičují denně v televizi.
Co se ti v Norsku líbí více, než v Čechách? Máš naopak něco z Česka, po čem se ti stýská?
Já jsem v Norsku hodně zpomalila a uklidnila se. Dříve jsem se mohla rozkrájet, ale tady se to nenosí. Na tramvaj se nedobíhá, přesčas se nepracuje. Obecně bych řekla, že se tady lidé o sebe více starají, a tak když je jim špatně, zůstanou doma a nikdo jim to nemá za zlé. :) Taky se mi moc líbí místní bazary a blešáky. Lidé tady obnovují interiéry mnohem častěji než u nás, a tak se dají najít za odvoz nebo za pár korun úplné skvosty! Ze začátku se mi hodně stýskalo po češtině, ale pak jsem si založila blog, teď Youtube, Snapchat, takže se nakecám až až! A taky mi chybí některé potraviny, jako třeba pendreky v cukru, superkyselé bonpari, mletý kmín a piknik mlíčko. Ale zase máme norské dobroty, a tak si nestýskám tolik. Jsem tady doma.
Proč je právě interiérový design prací tvých snů? Co tě na něm nejvíce baví?
Myslím, že je to tím, že jsem velmi kreativní, ale zároveň praktická. Jsem technický typ s kreativním mozkem, což prý zase není tak běžné (musím se pochválit). Samotné umění by mi nestačilo, protože je to „jen krásné“ a nevidím v tom ten další rozměr. Interiérový design je vlastně takové praktické umění, které přímo ovlivňuje každodenní život miliardy lidí. Nejvíc mě na tom baví ten neustálý vývoj. Já miluju změny a potřebuju je k životu. A jak se rozvíjí člověk, mění se jeho životní situace, koníčky, přátele, příjem, životní styl, tak se proměňuje i interiér. Je to nikdy nekončící proces, a tak se prostě nikdy nemůžu nudit.
Už tě někdo kvůli tvé práci v IKEA oslovil, abys mu pomohla zařídit byt? Chtěla by ses nějak dále vyvíjet, udělat si kurz a stát se bytovou designérkou i mimo obchodní dům?
Já už jsem jako interiérová designérka na vlastní pěst pracovala před několika lety v Česku. Těšila jsem se na tu svobodu, najednou nebudu svázaná IKEA produkty a budu mít volnou ruku. Ale ono ne, že jo. Měla jsem klienta a ten měl jasnou představu a jasný rozpočet. A často ta představa prostě nešla dohromady s mým přesvědčením. Odvedla jsem dobrou práci, klient byl spokojený, ale já neměla takovou tu vnitřní radost, protože jsem věděla, že kdyby si nechali poradit, mohlo by to být ještě lepší. Tohle není pro mě.
Ve Skandinávii je ale poměrně nový byznys „interiérový stylista“ (volně přeloženo). Je to interiérový designér, který spolupracuje s realitní kanceláří a zařizuje a dekoruje byty, které jsou pak nafocené k prodeji. Díky stylovému a správnému zařízení má totiž byt, i když je v prodeji prázdný, větší hodnotu a snáz se prodá. Tohle bych si dokázala představit. Zatím jsem ale v IKEA spokojená a ideálně bych chtěla jednou blogovat naplno.
Existují nějaké univerzální tipy pro správné zařízení bytu? Jakých pravidel by se měli lidé držet, aby byl výsledek útulný a vyvážený?
S Interiérovým designem je to jako s módou. Člověk by měl nosit, co se mu líbí, co má rád, co je pohodlné, nechat se inspirovat trendy, ale moc se z toho nezbláznit a celé si to užít. A stejně je to i s bydlením. Samozřejmě existují taková ta základní pravidla na to, co kam postavit v místnosti, ale nakonec je to na každém, jak se v tom cítí. Jedny džíny prostě nepadnou všem, že jo. :) Mám ale tip, pokud vám v interiéru něco nesedí, ale nemůžete přijít na to co. Vyfoťte to. Jakmile to máte na „ploché“ fotce před sebou, najednou uvidíte, co normálně okem prostě nevidíte. Něco je navíc, něco chybí, něco je na špatném místě. 
Jak se tvůj přítel staví ke tvému blogování a nyní i k natáčení? Uvidíme ho v nějakých videích?
To je otázka! Myslím, že už si zvykl a vidí, že mě to moc baví a že je to prostě něco, co chci dělat a co mě naplňuje. Takže většinu času mě podporuje, vyptává se, zajímá ho, jak se mi daří. Zatím nepomáhá a nezapojuje se, ale už jsem ho varovala, že s ním chci natočit vlog. Šokovalo mě, že vůbec věděl, co vlog je a vlastně docela souhlasil. Jediný zádrhel bude ten, že nemluví česky. Takže videa s ním budou taková česko-norsko-anglická. Jako my. Ale třeba to bude o to zajímavější. Doufám, že ho uvidíte brzy. :)
Vystudovala jsi novinařinu, neláká tě tohle zaměstnání? Myslíš, že se k tomu někdy vrátíš?
Myslím, že jsem se k tomu vrátila prostřednictvím blogu a také časopisu Marianne bydlení, pro který externě píšu. Ještě na gymplu jsem měla sen pracovat v Brněnském deníku Rovnosti a to se mi splnilo. Jak už to s těmi sny ale bývá, jakmile je máte splněně, tak už je buď nechcete nebo je všechno jinak, než jste si mysleli. V mém případě oboje. :D
Noviny nebo časopis čtou desetitisíce čtenářů, ale chybí mi tam ta interakce. Na blogu vidím, kolik lidí si můj článek přečetlo nebo se zastavilo a mohu se čtenáři přímo komunikovat, dostat zpětnou vazbu. Tahle žurnalistika mě baví. 
Ve svém „povídacím“ videu jsi mluvila o blozích, které prezentují život jednoduše a nereálně. Myslíš, že takové blogy mohou ovlivnit mladé lidi negativním způsobem?
Já nejsem ten typ, co by pořád něco kritizoval a komentoval, mám za to, že se má každý starat sám o sebe a dělat, co nejlépe umí a nevěřím, že by kdokoliv psal blog se špatným úmyslem, jen proto, aby lidi záviděli. Nechci ani říkat, že některé blogy jsou dobře a jiné špatně. Mám ale pocit, že u nás si třeba blogerky ani neuvědomují, jaký mají vliv. Že když si tvůj blog přečte sto tisíc lidí měsíčně, tak prostě tím, co říkáš a píšeš, můžeš ovlivnit sto tisíc životů. Samozřejmě většina z nás neléčí rakovinu ani světový hladomor, ale ovlivňujeme prostě každodenní životy lidí, ať chceme, nebo ne. A pak je na nás rozhodnout se, jakým způsobem lidi chceme ovlivňovat. Já si nemyslím, že z motivace typu „keep dreaming“ může vzejít něco dobrého. Je potřeba makat a mít plán, cíl.
Říkala jsi, že bys nechtěla mít perfektní život. Co si pod tím ale představíš? Kam by ses chtěla jednou v životě posunout?
Já od malička trpím perfekcionismem. Není to žádná oficiální diagnóza, jen si pamatuji, jak jsem už ve škole vytrhávala listy v sešitě a přepisovala stránky, protože jsem text nenapsala dost hezky. Dodnes často s něčím ani nezačnu, protože už na začátku vím, že výsledek nebude dost dobrý. Naučila jsem se ale, že když mi něco dělá radost a dělá mě to šťastnou, tak je to prostě dost dobrý a nemusí to být perfektní. Já bych chtěla mít a věřím, že mám dobrý život.
Perfektní je strašně abstraktní pojem a většinou chceme perfektního partnera, perfekní byt, perfektní dovolenou, ale pořádně ani nevíme, co to znamená. A navíc je to podle mě prostě zbytečná ztráta času. Já chci být dobrý člověk. Chci se ohlédnout a říct si, jo, byla jsem šťastná, dělala jsem, co mě bavilo, s lidmi, co jsem milovala. Ono to prostě úplně stačí :)
Plánuješ i jiné typy videí, než jsi doposud natočila?
Určitě plánuji vlogy, tedy takové video deníčky z mých/našich dní, náš opravdový život. To je něco, co si myslím, že by mě moc bavilo. Zatím jsem se ale ještě neotrkala natolik, abych chodila po ulicích Osla a povídala si sama se sebou na kameru, česky (oni se pak lidi otáčejí mnohem víc. :) Trénuji tedy momentálně na Snapchatu, kam se snažím každý den vkládat krátká videa z mého dne, takové záběry ze zákulisí. Ale můj největší video sen je mít videa ve stylu Julie Child nebo Marthy Stewart, jen v moderním podání. Sdílet s lidmi DIY, nápady a návody a natáčet video návody. Takové věci je totiž mnohem snažší názorně ukázat, než složitě popisovat textem na blogu.