Chtěli byste se podívat do Jihoafrické republiky? Objev března, Itchy Feet Diary, nás vezme alespoň na chvíli na cestu po exotických krajích prostřednictvím cestopisu, který pro nás připravila. Tak jedeme. :)
Cesta do Kapského Města byla mým vytouženým snem doby, kdy nám paní učitelka na základní škole pustila dokument o Africe. Tehdy jsem doslova hltala každý záběr a představovala si, jak jednoho dne stanu na mysu Dobré naděje a zamávám tučňákům do Antarktidy. A tahle myšlenka mě neopustila ani po deseti letech. Jednoho dne se na internetu objevila zpráva o akčních letenkách do Kapského Města. Neváhali jsme s přítelem ani minutu a letenky koupili. Byl tu však jeden háček. Na samotnou cestu jsme si museli skoro rok počkat.
O 10 měsíců později…
Do odletu zbývá už jen několik dní, když tu náhle onemocním a zmocní se mě vysoké horečky. Načasování opravdu nemohlo být lepší! Doma mi radí, abych si v takovém stavu cestu rozmyslela. Já se však nenechávám odradit, vždyť se na tuhle cestu připravuji celý rok! Ještě v den odletu si jdu do lékárny pro antibiotika a modlím se, aby mi během cesty zabrala.
Dlouhý noční let je za námi. Ještě nás ale čeká přestup v Johannesburgu. Před pasovou kontrolou vidím termokamery. Začnu mírně panikařit, že přes ně kvůli horečce neprojdu. Prošla jsem! Vyzvedáme kufry, abychom je v zápětí mohli znova odbavit. Čas utíká a my se začínáme obávat, že navazující spoj nestihneme. V tu chvíli se nás ujímá černoch a ukazuje nám cestu. Po několika minutách opravdu svižné chůze napříč celým letištěm se ocitáme před další kontrolou. Černoch po nás žádá bakšiš, bohužel u sebe žádnou hotovost nemáme. Vypadá dost naštvaně a my s hrůzou čekáme, co udělá. Naštěstí se otáčí a odchází pryč. V tu chvíli jsme opravdu velmi rádi, že jsme na letišti a ne někde v ulicích Johannesburgu.
Do Kapského Města se už dostáváme bez problémů. Na letišti si ještě vyzvedáme auto a už do navigace cvakáme adresu domu našich hostitelů, které jsme si vybrali přes Airbnb. Jedná se o africko-švýcarský pár, který před nějakým časem žil v Praze. A tak jim jako malou připomínku naší krásné země přivážíme lahev Becherovky a Kolonády.
Konečně jsme tu a naše africké dobrodružství může začít!
Den první
Balíme plavky a ručníky a vyrážíme k moři. Tedy vlastně k oceánu. Jako první se rozhodneme navštívit pláž St. James, kterou zdobí barevné domečky v řadě sloužící jako převlékárny. Všimneme si černé vlajky se žralokem. O chvíli později se dočítáme, co to vůbec znamená. Jen nepravděpodobný výskyt žraloků, aha. Jedeme dál. Zakotvíme na pláži Fish Hoek. Je tu podstatně méně lidí, než na té předešlé. Na břehu plápolá stejná vlajka se žralokem a ve vodě ani noha. Za moment zjišťujeme proč. V oceánu to na koupání opravdu není, leda bychom navlékli neopreny. A tak to i tady balíme a jedeme poobědvat do nedalekého Simon’s Town. Na odpoledne máme v plánu vyjet lanovkou na Stolovou horu. Cestou k ní se ale zdržíme ve vinařství Steenberg a ačkoliv jsem stále na antibiotikách, rozhodnu se pro menší degustační menu o třech vzorcích. Nutno podotknout, že jihoafrická vína patří k těm nejlepším na světě a místní vinice vsazené do Národního parku Stolové hory jsou také bezpochyby jedny z nekrásnějších. Po prohlídce vinařství přijíždíme ke Stolové hoře, abychom vzápětí zjistili, že kvůli silnému větru musí lanovku uzavřít. Tak snad příště.
Den druhý
Antibiotika zabírají a já se po delší době cítím konečně lépe. Na tento den jsme si naplánovali výlet do botanické zahrady Kirstenbosch. Jsem ohromena její krásou a to jsme ještě ani nezaparkovali. Před vstupem na stezku v korunách stromů čteme naučnou informační tabuli. Dozvídáme se, že kromě pozorování zajímavých druhů ptactva tu můžeme narazit také na stromové hady nebo obrovské pavouky. V duchu si nepřeju nic jiného, než aby mi žádný z nich nepřistál na rameni. Za odměnu si potom dávám ten nejlepší kuřecí salát, jaký jsem kdy jedla – v ryze africkém stylu, s mandlemi a karamelem. Mňam!
Po výborné zkušenosti s místním vinařstvím z předešlého dne se vydáváme navštívit další vinařství. Tentokrát si ale přivoláme Uber, abychom mohli vesele degustovat oba dva. Vybrali jsme si vyhlášené vinařství Groot Constantia a poprvé vyzkoušeli degustaci vín s čokoládami. Jako milovnice obojího jsem si tenhle způsob okamžitě zamilovala. Večer nás naši milí hostitelé pozvali na braai, tedy na africké grilování. Zjišťujeme, že toho máme hodně společného a domluvíme se, že nás v létě přijedou poctít svojí návštěvou do Brna.
Den třetí
Vydáváme se prozkoumat Cape Peninsula, na jehož konci leží i mys Dobré naděje. Začínáme zastávkou v Simon’s Town na pláži, která se stala domovem afrických tučňáků. Je opravdu milé vidět tahle roztomilá stvoření takhle z blízka v jejich přirozeném prostředí. Pokračujeme dál v cestě na jih. Čeká nás Cape Point a mys Dobré naděje. Cestou nám přeběhne přes silnici pštros. Dorazíme na místo a já nestačím žasnout, jak dokáže být zdejší příroda nádherná. Na nekonečně modré vodní ploše, která se rozprostírá před našimi zraky, se snažím najít místo střetu dvou oceánů. Marně. Přesto cítím ten nejbáječnější pocit na světě. Deset let jsem o tom snila a teď jsem konečně tady! Pro takovéto momenty se vyplatí cestovat i přes půlku zeměkoule!
Cestou domů se zastavujeme na nádherné přírodní pláži Noordhoek Beach ukrývající v písku vraky lodí. I tady na chvíli zastavíme a čekáme na západ slunce. Poté se ještě s posledními slunečními paprsky vydáváme po jedné z nejpozoruhodnějších silnic na světě - Chapman's Peak Drive, která je vedená po strmých svazích skal a nabízí úchvatné scenérie.
Den čtvrtý
Přírody jsme si za poslední dny užili až až, proto se pro změnu vydáváme do centra Kapského Města. Po prohlídce přístavu V & A Waterfront vcházíme do kořením a zebřím kebabem provoněného Food Marketu. Kebab sice s díky odmítáme, ale zato si pochutnáváme na jiných místních specialitách. A nakonec hurá do mořského akvária na žraloky. Po prohlídce akvária dostáváme chuť na víno. A tak si opět voláme Ubera a úplnou náhodou nacházíme to nejkrásnější vinařství na světě. Usadíme se do druhého patra celoprosklené budovy s výhledem na rozlehlou vinici a užíváme si ten blažený pocit sladkého nicnedělání.
Den pátý
Vyrážíme na safari! Můj další splněný sen, který si můžu odškrtnout. Po dvouhodinové cestě skrz pohoří Hawequas konečně přijíždíme do resortu Aquila Private Game Reserve. Ihned jsme pohoštěni sklenkou vychlazeného šampaňského a uleháme k bazénu. Za nějaký čas nás svolávají na raut, po kterém konečně vyrážíme do divočiny, abychom se tváří v tvář potkali s tzv. Big Five, kterou je v Africe označována pětice nejnebezpečnějších a zároveň nejoblíbenějších zvířat mezi lovci a tvoří ji lev, slon, buvol, leopard a nosorožec. Ze safari jsem nadšená a okamžitě řadím tuhle zkušenost na vrchol svých top cestovatelských zážitků!
Den šestý
Plán na poslední den našeho pobytu je jasný – zdolat Stolovou horu! A tak ještě ráno kupujeme na internetu vstupenky na lanovku, abychom na ně v tom horku nemuseli stát frontu. Nastupujeme do kabiny lanovky a pomalu se rozjíždíme. Najednou se s námi začne otáčet i celá podlaha. Když si myslím, že už to nemůže být horší, začneme prudce stoupat těsně nad skalisky. Oddychnu si, když konečně dorazíme na vrchol a zděsím se při pomyšlení, že mě čeká ještě cesta zpátky dolů. Jakmile ale uvidím ten výhled, říkám si, že to za to přeci jenom stojí! Večer zajíždíme na pláž Table View, odkud je nádherný výhled na Kapské Město se siluetou Stolové hory a pahorku Lion’s Head v pozadí.
Nastal den odjezdu. Loučíme se s našimi hostiteli, vracíme vypůjčené auto, a protože přijíždíme na letiště s asi tříhodinovým předstihem, krátíme si čekání nákupem posledních suvenýrů. Do letadla nastupuji s blaženým pocitem spokojenosti, že se můj africký sen konečně vyplnil.
Více zajímavých příběhů z cest si můžete přečíst na blogu Itchy Feet Diary. :)